6.12.2022 | Svátek má Mikuláš


ÚVAHA: Požár národního divadla

1.12.2005

Nad příslovím „Někteří chytají ryby, jiní jen kalí vodu”.

Sedím na židli a tupě zírám na reklamu, ve které překrásná slečna předvádí, jak krásně to s novým sprchovým gelem vypadá. Blíží se čtvrt na osm, čas určený zprávám v naší skvělé veřejnoprávní televizi. Po několika okamžicích již sleduji, cože se to dneska stalo.

Hnedle v prvním příspěvku mě však malilinko zamrazí v zádech. Zamrazí proto, že nemám rád slizký populismus, nemám rád přehnaně sebevědomé a nádherně komiksové hlášky, a děsím se toho, jak krásně to uchu našeho národa, radostně naslouchajícímu hrdinným slovům, lahodí. Je zajímavé sledovat, jak málo stačí.

Jak málo stačí člověku, který se k moci dostal víceméně náhodou, aby na svou stranu získal miliony lidí. Nebojím se snad, že by nastolil sociálně-demokratickou diktaturu s hospodským v čele, to ne... Ale charisma má, to se mu musí nechat. Iluze autority, iluze člověka s železnou rukou. Žádné činy, žádná práce, jen slova a několik siláckých gest, v tomto připadě spíš několik pochybných výměn na vysokých politických místech, které přímo páchnou dosazováním loajálních poskoků. Potom už jen opepříme kohoutím zápolením s dalším egocentrickým divadelníkem a stránky se utěšeně plní naším portrétem. Popularita stoupá, lidičky jsou nadšeni novým mocipánem, který bohaté sere a chudým dává.

A copak vlastně udělal? Udělal vůbec něco, než že krásně namasíroval všeobecné povědomí o vlastní persóně? Ano! Udělal, protože lidi mají rádi silná slova podpořena silnými a nádherně viditelnými činy. Ano, támhle rozeženeme pár feťáků, támhle pár nácků, támhle přidá nějaký peníz zdravotním sestřičkám... Opět ukažme v hlavním vysílacím čase, jak skvělý a rozhodný moudrý muž tam nahoře sedí. Rozehnali smažky! Parchanty zfetovaný, co dělaj rámus a opadky! Ano, to On je náš člověk.

Ale není tohle jen ono "kalení vody"? Není to jen snaha o zviditelnění sama sebe, není to jen snůška populismu a nakopnutí preferencí v blížících se volbách? Copak není za oponou tohoto skvělého divadla, které po konci prvního dějství "Strojvůdcův pád" navázalo neméně atraktivní druhou částí, stejná hromada harampádí, špíny a starých kulis, které tam jsou již od doby, kdy se na jevišti odehrávala tragédie se šťastným koncem, hovoříc cosi o dělnících a rudé barvě? Jistě že je, ale dokud bude před oponou poskakovat kdosi silně připomínající otylého hospodského a zuřivě kázat něco o silných činech, kterým vzápětí dodá šmrnc jmenováním idiota na místo zesnulého ministra kultury, bude naše národní politické divadlo neustále v žalostném stavu.

Co takhle ho zapálit a vyrazit někam k řece, na ryby?

Jan Vysoký