Letní počasí nás častěji svléká víc než je zdrávo. A na odiv stavíme pak svá často hojně a všelijak barevně potetovaná těla…. Jednou možná budeme litovat…

Před několika týdny poskytl časopisu „Téma“ rozhovor prof. Ing. Miroslav Pouzar, Ph.D. z Fakulty chemicko technologické Univerzity Pardubice. V pasáži rozhovoru nadepsané „proč se více bojíme chemie než přírodních jedů?“. Pan profesor mimo jiné uvádí: Obecně považujeme za přijatelnější rizika, která podstupujeme dobrovolně, než ta, jež jsou nám vnucena nebo o jejichž existenci jsme v kritickém okamžiku neměli tušení, Příkladem je tetování, kdy jsme schopni si nechat do těla vpravit komplexní koktejl chemických látek, u nichž víme, že jsou toxické. Tetování nepotřebujeme, přesto si ho spousta lidí nechá dobrovolně udělat, ale vůbec nejsme ochotni tolerovat podobně působící látky jako kontaminant potravin….

a dále uvádí: Mohu lidem tisíckrát říkat, že malé množství rezidua pesticidů v potravinách, není žádný zásadní problém, a oni se budou rozčilovat, že to zlehčuji. A pak se nechají potetovat. Je to paradox, protože každý pesticid je testovaný na několika typech organismů, ale při tetování se používají barvy, o nichž často nevíme téměř nic. Tetovací salony mají sice hygienický atest, obvykle ovšem jde o atest týkající se mikrobiálního znečištění, běžně se netýká toxicity látek, které jsou v barvách obsaženy…-

Pochopitelně, že nejde o tetování drobné, kdy si necháme vytetovat datum seznámení s životní láskou. I když se to později špatně vysvětluje.. Někteří lidé mají tetování obrovská a hodně barevná. To se nedá smazat…