SPOLEČNOST: Volby a státotvornost
Nicméně poslanci bojující v těchto týmech mají i společný úkol. Bojují tedy za své týmy jednotlivě, ale pak mají i jakýsi společný "státní" úkol.
Myslím si, že úvaha kdy být "ustupný" a kdy "radikálně bojovat" je dynamickou úvahou, za kterou právě nesou zodpovědnost ti, které jsme zvolili. Někdy může být předeslána programem či sliby, ale zůstává právě na rovině osobnostní (či skupinové) zodpovědnosti lidí, které jsme právě k tomu vybírali. Oni se rozhodují dle svého vhledu, motivů, zásad a pohnutek. Také, mají-li k dispozici, jakéhosi "veřejného" mínění jejich voličské či členské základny.
Kdy je co státotvorné? To je také otázka, na kterou má každý jiný názor. A může jej tedy prezentovat v této demokratické společnosti.
V této otázce zmiňme téma programových ústupků. Každá strana má svůj program. S tím ji měli voliči volit (i když skutečnost bývá poněkud jiná). Pokud bude měnit svůj program či ustupovat, má na to mandát od voličů?
To je otázka, která není jasně daná, alespoň o tom nevím. Je to zase na osobní zodpovědnosti a zvážení oněch "zastupitelů" a poté i voličů (byť trochu zpožděně při dalších volbách).
Mohu ustupovat z toho, proč jsem v dané funkci postaven? Může ODS ustupovat zeleným a lidovcům ze svého programu, pro který byla zvolena? No, asi jí nic jiného nezbude, respektive nezbylo, chtěla-li být konstruktivní, respektive chtěla-li s tím, co bylo na stole, nějak hnout a přinést prosazení alespoň části svého programu (větší či menší). Je lépe nic nebo méně? Lépe je nejspíš méně než nic.
Otázkou, z čeho ustoupit, by se mělo ale zabývat opravdu dostatečně, neboť ustupovat např. z hlavních bodů, pro které jsem byl zvolen, to může být rovno podrazu. Já teď neříkám, že se tak stalo, ani nestalo, jen obecně ukazuji na tento problém.
Má ČSSD podpořit program jiných stran svými 32,32 % hlasů, které dostala od voličů? Jakoby řekla: "My jsme tady, abychom prosadili něco jiného, proto jsme sem "dodáni", zastupujeme tu právě tuto skupinu voličů. Ale víte co? My podpoříme právě tíhou těchto hlasů úplně jiný program."
Má tedy bitvu za svůj tým a program vyměnit za "pomyslnou státotvornost"? A pak stále znovu a znovu v předkládaných zákonech být "státotvorná"?
Může (mohl) být její argument na vládu "odborníků" v této situaci "momentální neprůchodnosti" důvěryhodným a státotvorným řešením? Nemůže ona tvrdit, že ODS je nestátotvorná, když přes jasné výsledky prodlužuje toto "nefungující období" s naivní představou, kterou jí komunisté i sociální demokraté jasně "zatrhli" svými postoji, vyjádřeními a dokonce i "závazky"?
Demokracie je mimo jiné o voličské, respektive zastupitelské síle, pravidlech hry a hře samotné. Pokud se svojí silou hraje podle pravidel, proč by měl politik ustupovat a nechat se všelijak vydírat. Ať ODS nebo ČSSD.
To stejné ale platí pro sílu zelených i KDU-ČSL. Proč by oni měli ustupovat ČSSD, kdyby nemuseli? Bylo by to dle pravidel? Bylo! Je to možné? Není!
Pokládám za legitimní bojovat za program těch, kteří mne do toho boje vyslali. "Státotvorná řešení", to je pojem dosti kontroverzní a obviňování z nestátotvornosti je věcí názoru.
Koneckonců i ten pan Filip přednesl jakési "státotvorné" řešení, které pan Paroubek nazval možná mediálním a považoval ho za nerealistické vzhledem k známosti záměrů a postojů nynějších koaličních partnerů.
Ptám se, zda se pokrytectví nevyskytuje i zde. Něco jako nestátotvorný kříčí, bijte nestátotvorného! Kdyby si na chvíli strany vyměnili pomyslné figurky na šachovnici, respektive se stejným rozložením sil se jaksi prohodili. Jak by se pojetí jejich státotvornosti změnilo?
Obávám se, že by plitici za svými principy nestáli. Ale z velké části účelově (což jen do jisté míry je legitimní a dokonce správné ... dokud se nestane "křivopáteřnictvím") by bojovali opět za "svůj tým". Ale co je kolem toho obviňování?
autor je řadovým občanem ČR