Od pondělku nastalo uvolnění, takže v pátek si zase zajdu do fitness centra u nás v Břežanech. Tvrdá konstrukce karantény dostala ve čtvrtek pořádný kopanec od Městského soudu v Praze. Je to moc dobře, ukázalo se, že se chytristiky nevyplácejí. Každopádně je to zdravá lekce a je vidět, že soudnictví vskutku funguje jako sloup, na kterém ta naše demokratická stavba stojí.

Ta chytristika, připomenu, spočívala v tom, že se exekutiva lekla vize odškodnění za to, že v nouzovém stavu zastavila ekonomiku. Narychlo vrazila formálně veslo do rukou ministru zdravotnictví v naději, že se ze žalob vyzuje. Nevyzuje. Jestli někdo na koronavirové krizi vydělá, pak to budou právníci. Před námi je úroda žalob. Zahlcené nebudou už nemocnice, ale soudy. I to je krok k lepšímu.

Kdo vyhrál? Princip právního státu bezpochyby a musím důrazně podtrhnout, že to myslím bez špetky ironie. Ano, chytristiky se nevyplácejí a pražský soud jednu takovou chytristiku smetl ze stolu a udělal dobře. Jen by bylo dobře zůstat stát na zemi a brát na vědomí, že se tím nic nezměnilo, že zdravotní ohrožení trvá. Mám pocit, že si to ne každý uvědomuje.

Jdu po lese na psí procházku. Proti mně někdo přichází. Natáhnu si roušku, mám ji na krku – beru to jako akt slušnosti, jakési lidské solidarity. Příchozí jde bez roušky a i z toho, jak se na mě dívá a jak mi odpoví na pozdrav, je jasné, že je to stoupenec svobody. Rouška je útlak, a kdo ji používá, dává najevo servilitu. Tak dobře. Jdu dál. Rouška je útlak a uzavřené hranice jsou návrat do padesátých let, jsou znásilněním svobody. To jistě jsou. Takže to tedy exekutiva zrušila, hranice jsou otevřené. Můžete se sebrat a jet, kam chcete. Pokud vás tam budou chtít, což není zcela jisté, spíš je to velmi nejisté.

Ach jo. Možná že právě proto, že jsem prožil větší díl života skutečně v nesvobodě, jsem možná až moc citlivý na zneužívání pojmů, jako je nesvoboda nebo cenzura. Citlivý ne natolik, abych se rozčiloval, spíš je mi to k smíchu. Ten pán, co manifestuje svobodomyslnost pohrdáním rouškou, je tak nějak na roveň těm lidem, co se odmítají v autě připnout pásem, protože pás jim omezuje svobodu.

Ona má tahle forma svobodomyslnosti svůj ideový podklad, od samého začátku krize: jde o běžnou epidemii; možná že je nebezpečnější pro staré lidi, ale co na tom, komu na nich sejde, oni by pochcípali stejně. A na silnicích umírají lidi taky a nikoho to nevzrušuje. Proč se tedy vzrušovat nějakým čínským virem? Když už jsem se zmínil o té procházce v lese… Byli jsme se podívat na kopci Závist, u něho je obec Lhota a tam jsem si u cesty všiml velkého nápisu:

ZA KORONAVIR
ZA VŠECHNY NAŠE CHIBI
KONEČNĚ JSME TROCHU LIDI.

Moudrý to postřeh a dobře vyjádřený včetně té gramatické eskamotáže ve prospěch rýmu. Jsme lidi se vším všudy a koronavir nám to připomněl.

LN, 27.4.2020