Kim Čong-il vs. Václav Havel 1 : 0

Zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Před jeho zahájením delegáti povstanou a vzdávají čest hlavě Korejské lidově demokratické republiky, jejíž úmrtí KLDR dva dny před světem utajovala, takže svět se dověděl o úmrtí Václava Havla dříve. Obludná absurdita tohoto světa se nám nechce vejít do hlavy. Vyskytnou se kritici, kteří budou vyčítat našemu ministerstvu zahraničí, že nepožádalo, aby se na Václava Havla vzpomnělo. I kdyby lidé, kteří připravují program zasedání, naší žádosti vyhověli, držela by se ta minuta ticha zároveň s minutou ticha za diktátora KLDR. Možná by to vyhovovalo smyslu pro absurditu a tragicky krutou sebeironii Václava Havla jdoucí až za hrob. Naše žádost mohla být neúspěšná. Podle protokolu se vzpomíná jen na hlavy států, kteří zemřeli ve funkci.

Zákony a pravidla potřebujeme. Vnáší řád do světa, který je chaotický. My ovšem ani nevíme, jestli je nebo není chaotický. Záleží na tom, jak definujeme chaos. Chaos definujeme my – možná každý z nás trochu jinak.

Jazyk vnáší do myšlení řád. Úmyslně jsem se prohřešil proti tomuto řádu v poslední větě prvního odstavce tohoto blogu: mělo tam být "hlavy států, které zemřely ve funkci".

Zákony a pravidla jsou tu před tím, než nastane událost, kterou nějak zařadíme do řádem stanovené klasifikace a podle toho pak jednáme. Věda vytváří otevřený systém. Když nový objev jako je rychlost neutrín, která doletěla ze Ženevy do italské laboratoře v Gran Sasso rychleji než světlo, a chovala se tedy neposlušně k Albertu Einsteinovi, věda neodsoudí k smrti neutrína, ale opraví obecnou teorii relativity.

Nedělám si naději, že OSN odhlasuje nový protokol, který by přihlížel k lidskému rozměru hlav států. OSN vznikla jako reakce na selhání ženevské Společnosti národů, která nezabránila druhé světové válce. Nikdo v roce 1945 neočekával, že by se mohlo stát, že by ve Valném shromáždění mohly mít převahu nedemokratické státy, které šlapou po lidských právech. Skutečnou svobodu tisku má jen 15 % států – členů OSN.

Obávám se, že prestiž OSN jde ke dnu. Valné shromáždění je kolektiv. Zodpovědnost za své jednání máme jako individua. Se svým svědomím jsme vždy sami. Kolektivní zodpovědnost je žádná zodpovědnost. Rozhoduje-li něco kolektiv, je jeho rozhodování do značné míry určeno intelektovými schopnostmi a svědomím toho člena kolektivu, který má v tomto směru nejnižší úroveň. Je to společný jmenovatel kolektivu. Goebbelsové současné OSN jsou Ahmadinežád a Hugo Chavez. Íránský prezident může beztrestně hlásat z nejvyšší politické tribuny světa, že holokaust si vymysleli Židé. Má diplomatický pas a USA ho musí pustit z letadla na Kennedyho letišti v New Yorku do města a policisté ho nemohou zatknout pro popírání holokaustu.

Kdyby o tom, zda má Jan Hus v Kostnici odvolat, rozhodovala v roce 1415 nějaká obdoba dnešního Akademického senátu, určitě by mu doporučila odvolat a vrátit se do Prahy. Výbor obecného blaha byl kolektivní orgán hrůzovlády, kterou končila francouzská revoluce. Poslala pod sekeru gilotiny i svého vůdce Robespierra včetně stovky jeho přívrženců. Nevím, do jaké míry byla kapitulace Československa před diktátem Mnichova v roce 1938 dílem jediného člověka. Nevím, do jaké míry bylo rozhodnutí podepsat v Moskvě v srpnu 1968 kapitulaci kolektivním dílem dubčekovského vedení Československa hledajícího lidskou tvář pro socialismus. Není náhoda, že o vině zločince rozhoduje porota tajným hlasováním a že popravu zastřelením provede kolektiv popravčí čety. Nikdo si to "nevezme na svědomí" sám.

O duši davu věděla ve středověku katolická církev. Canonici viri boni, sed capitula mala bestia. Kanovníci jsou dobří mužové, ale kapitula, tedy jejich shromáždění, je zlé zvíře. Delegují své svědomí na svědomí kapituly. Hitler řval na vojáky, které posílal na smrt v Rusku a jinde po světě: "Buďte tvrdí... Já jsem vaše svědomí!"

Kormidlo lodi stejně jako volant automobilu drží jeden člověk. Když se o volant přou dva, skončí v příkopu. O chuti roštěnky rozhoduje šéfkuchař, i když má mnoho pomocníků. Roštěnka nemusí chutnat každému, neboť proti gustu žádný dišputát. I Charles de Gaulle s tím měl potíž, když řekl, že je těžké vládnout Francouzům, kteří mají 400 druhů sýrů. Ani nejlepší prezident není podle gusta každého občana.

Přemýšlím, jak by v roce 1938 v Praze a v roce 1968 v Moskvě rozhodl Václav Havel. Myslím, že i když věděl, že to nic nezmůže proti Brežněvovým tankům, že by přemýšlel, jaké rozhodnutí "má smysl". Nikoliv pro něho samotného a pro občana ČSR nebo ČR, dokonce ani pro obyvatele Evropy, ale pro lidstvo. Kníže Myškin v Dostojevského Idiotovi uvažuje, zda má právo být šťastný, když je na světě někdo nešťastný. Tedy i kdyby to byl jediný nešťastný člověk na světě.

Na první stránce pátečních Lidových novin najdete slova Václava Havla: snažil se být připraven na poslední soud. "Proč mi záleží na posledním soudu? Vždyť by mi už mohlo být všechno jedno. Ale všechno mi jedno není, protože jsem přesvědčen, že moje existence – podobně jako všechno, co se kdy stalo – změní, byť nepatrně, svět, který už nikdy nebude takový jako byl před tím."

Nejen Václav Havel. Každý člověk je zodpovědný za svůj život. Ať chce nebo nechce. Svým životem odpovídáme na otázku po smyslu života.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora