Nechce se mi myslet na válku a nechce se mi psát o válce, ale v dnešní úvaze se nemohu zmínce o ní vyhnout. Právě válka – jako předtím pandemie covidu – totiž značně ovlivňuje a zesiluje problémy, které bychom měli i bez ní. A měli jsme je, jen jsme jim podle mého soudu nevěnovali dostatečnou pozornost.

Jen člověku, který se opravdu bedlivě vyhýbá médiím, mohlo uniknout, že žáci udali svou učitelku. Říkala jim prý – vlastně ne „prý“, nahráli si ji a mohli to dokázat –, že na Ukrajině žádná válka není. Je to v pořádku? Opravdu mají žáci kontrolovat své učitele a udávat je za politicky nekorektní projevy? Když jsem na to téma zavedla hovor s jedním kamarádem, upozornil mě, že je to ve Spojených státech celkem běžné, že tam žáci a studenti dokonce každý rok či každý semestr hodnotí (evaluují) chování a přístup svých učitelů a školy podle tohoto hodnocení s učiteli zacházejí. A že se taková praxe opravdu neomezuje na Spojené státy. Zřejmě jsem uvízla v minulém století, kdy to nebyli žáci, ale učitelé, kdo rozhodoval o tom, co a jak se bude učit. Ano, vím, svět se mění, mění se i postoje a člověk by se tomu měl přizpůsobit. Nepochybuji o tom, že se musí měnit i škola, a se zájmem sleduji diskuse, které se k tomu vztahují – jen si to těžko dovedu představit. I v době, kdy jsem před desítkami let chodila do školy, se mohlo stát, že někdo ze žáků udal učitele, ale tenkrát bylo celkem jasné, že šlo o politický postoj, který tenkrát československý stát trestal. Je dneska trestné, když někdo tvrdí, že na Ukrajině není válka? A na druhé straně: chtěla bych snad, aby mým vnoučatům ve škole něco takového říkal učitel? Určitě nechtěla.

Další, co mě trápí v souvislosti se svobodou projevu, je nedávné zrušení několika webů. A tady je to složitější, souvisí to s cenzurou na sociálních sítích, Jako každý, kdo na ty sítě občas zabrousí, docela dobře vím, kolik pitomostí si tam člověk může přečíst. Jenže zase: je trestné říkat pitomosti? To by přece vězení popraskala ve švech! Co je trestné, celkem jasně určuje trestní zákoník, a nic z těch pitomostí, které jsem si na sítích přečetla, mi trestné nepřipadalo. Má se to cenzurovat? Aby naivní lidé neupadli v omyl? Zase mi to připomíná doby komunismu, kdy existoval jediný Správný Názor, a přirozeně ho určovala všemocná komunistická strana. Říkat něco jiného se veřejně nesmělo, nikde by vám to neuveřejnili. Jenže, jak už řečeno, čas se mění. A i když vám ty výraznější pitomosti v žádných novinách neotisknou, na web si je dát můžete. A najednou už ne? Někdo zavře celou webovou stránku? A kdo stanoví, který je ten nepovolený názor? Pokud je mi známo, naše země nemá žádný cenzorský úřad, který by stanovil, co je a není přípustné, co se smí a nesmí říkat, psát a uveřejňovat. Zase, jako v těch školách, hranice stanoví trestní zákon. Zákon proti pitomosti, pokud vím, zatím nemáme. I když by se někdy hodil.

LN, 29.4.2022