Žijme v období sdílené ekonomiky, v níž lze sdílet byty, auta, motocykly nebo kola. Novinkou, o níž vás chci informovat, je sdílení dítěte. Jeho princip je stejně jednoduchý, jako když společně užíváte automobil.

Jak sdílené dítě vzniká? Podobně jako u auta jde v lidském rozhodování o syntézu rozumu a citu, tedy důvodů racionálních a emocionálních, obvykle ještě zabarvených sexuálním opojením. Nejčastějším modelem subjektů, kteří sdílejí dítě, je jeden muž a jedna žena, v laické terminologii stále ještě přežívá označení otec a matka. Žijí-li spolu, například v manželství, nejedná se o sdílení, ale o společnou péči. V okamžiku, kdy se rozejdou (což se dříve či později obvykle stane), stává se z dítěte opečovávaného dítě sdílené.

Pokud jde o obsah sdílení, můžeme použít vše, co známe ze sdílení auta nebo motocyklu. Předpokladem je dobrá dohoda, kvalitně nastavená kritéria sdílení a zejména obrovské množství tolerance, ignorance, zapomnětlivosti a smyslu pro humor. Sdílení dítěte je totiž v praxi mnohem složitější, než jak popisuje uživatelský manuál.

Problémy lze přehledně demonstrovat na příkladu s automobilem, který mají dva spoluvlastníci ve střídavé péči. Jedna strana umývá auto ručně, zatímco druhá s ním každý týden jezdí do myčky. Jedna do něj lije obyčejný benzín, zatímco druhá jej napájí tím nejdražším a nejkvalitnějším. Jedna s ním jezdí na technickou prohlídku, druhá mu odírá blatníky o obrubník. Jedna se při vstupu do něj přezouvá, zatímco druhá v něm drobí na podlahu a psa vozí na sedadle jako spolujezdce. Jedna jej parkuje na chodníku, druhá ve vytápěné garáži. Tímto způsobem bychom mohli pokračovat donekonečna. A to jsme nezmínili pravidelné oblasti sporu, například kdo si kam pro auto chodí či jej vozí, kdo jej vrací s plnou či prázdnou nádrží, nebo kdo hradí silniční daň, náklady opravy či havárie, kdo s ním jezdí střídmě, kdo motor přetáčí, přehřívá apod.

Standardně dítě sdílí otec s matkou, stále častěji se však počet sdílenců neomezeně zvyšuje. Někdy sdílí dítě šest osob – otec, matka a jejich rodiče. Jindy osoby tři (otec, matka a jeho nová partnerka) nebo čtyři (otec a jeho nová žena, matka a její nový muž). Každý z nich pochopitelně má nezadatelné lidské právo na vlastní pohled na sdílení i na zacházení s předmětem právního vztahu.

Horkou novinkou dneška je sdílení dítěte homoparentální. To si společně dítě pořídí dvojice lesbiček s dvojicí homosexuálních mužů, přičemž jedna z leseb je jeho matkou a jeden z mužů otcem. Pak lze pozorovat ještě jiné komplikace. Původní dohoda moderních dvojic například praví, že dítě budou sdílet všichni společně a najednou, později nastává kámen úrazu v požadavku mužské či ženské dvojice sdílet dítě o samotě nebo jen v páru, či dokonce o samotě.

Další komplikací je skutečnost, že na rozdíl od kol, bytů a osobních automobilů není možné sdílení dítěte ukončit, přerušit je, ani se sdílení či sdíleného zbavit. Otázka zní, zda si provozovatelé tohoto byznysu vůbec uvědomují možná rizika, zejména fakt, že od okamžiku početí dítěte je smlouva o jeho sdílení fakticky i právně nevypověditelná.

Toto je komentář spíš pro pobavení než pro zamyšlení. Jen by mě zajímalo, zda si zastánci sdílené ekonomiky někdy položí otázku, co na všechny ty novoty říká předmět, jehož se samo sdílení týká. Totiž dítě.

Autorka je advokátkou a spisovatelkou, v minulosti působila jako ministryně spravedlnosti.
Info.cz