Ve svém komentáři k poskytování právních služeb v Obchodním centru Letňany vytkl Martin Zvěřina České advokátní komoře snahu „hájit svůj píseček“ (Paragrafový mekáč, LN 12. 11.). Zkusme však zcela novou právní službu prozkoumat blíže. Je uvedená podnikatelská aktivita v souladu s právním prostředím ČR a s obecnými požadavky na liberální prostředí v ekonomice? Je vůbec v souladu s požadavky na aplikaci práva jako vyjádření morálních pravidel? Můžeme si hned od počátku odpovědět, že způsob podnikání, který volí při poskytování právních služeb za babku společnost Legal rescue services, s. r. o., je za hranicí zákona. Za prvé, v ČR jsou k poskytování právních služeb oprávněni v podstatě výlučně advokáti (jejich monopol na poskytování právních služeb je odrazem jejich povinností při poskytování právních služeb). Právní služby za 490 korun poskytuje společnost s ručením omezeným, jejímiž členy advokáti nejsou, a to je nepochybně zakázané. Navíc, jak zjistil redaktor LN, fakticky nejde o poskytování právních služeb touto společností, ale kvalifikovanými právníky – zaměstnanci konkrétního advokáta, kteří právní služby poskytují. Jedná se tedy ve své podstatě o zprostředkování právních služeb pro advokáty, což je z mnoha důvodů v celé Evropě zakázáno. Tudíž uvedená společnost porušuje zákon už dvakrát a advokáti či koncipienti, kteří v Obchodním centru Letňany sedí, to musí vědět.

Také já (a nejsem jediný) jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem vyřešit či realizovat případné poskytování právních služeb v obecné rovině za nízké ceny tak, abych případně získal více zákazníků-klientů. Advokacie je vedle významného morálního aspektu též činností provozovanou za účelem zisku, tedy podnikání, a je oprávněná snaha maximalizovat tento zisk i tím, že hledá díry na trhu.

Prozatím šli advokáti a advokátní kanceláře cestou zvyšování kvalifikace a specializace, vědomi si limitů, které poskytování právních služeb, respektive výkon advokacie má. Jde-li někdo cestou ceny, jde samo o sobě o neškodné konkurování ostatním, pokud by se však jednalo o konkurování řádné. Jak si ověřil reportér LN ve skutečnosti, odpovídají za 490 korun právníci na dotazy jednoduché a ceny za složitější už se blíží standardním cenám za právní služby. Je to naprosto logické, protože poskytování právních služeb znamená obrovské kvantum znalostí a spotřebu času. Jenže pak už se nejedná o poskytování služeb za hubičku a jedná se o klamavou reklamu na úkor spotřebitele.

Pokud někdo nenajde lepší způsob poskytování právních služeb, tedy právní ochrany v případném konfliktu s třetími osobami a hlavně se státem, budou tady existovat advokáti. A ti nesmí být primárně odvislí od výsledku sporu a nesmí podnikat s nikým, kdo není advokát. Tento poslední princip je významný z toho důvodu, že advokát musí být, třeba jako soudce, nezávislý, a to nezávislý od třetích stran a jejich zájmů, samozřejmě závislý od pozice svého klienta. Selsky řečeno, pokud by advokát přijal do podnikání za partnera třeba pekaře, stává se závislým též na pokynech svého partnera, ale nikoliv na pokynech svého klienta, jehož alter ego je.

Jedinou legitimní úvahou je, zda v rámci tržních vztahů existuje místo pro poskytování právních služeb v supermarketu za hubičku, tedy zda je na trhu právních služeb místo vedle standardních restaurací i pro provozovny rychlého občerstvení. Ano, rozhodně tady takové místo je, ovšem o tom, jak bude naplňováno, musí rozhodnout nejprve zákonodárce a nemůže ho nikdy nahradit soukromá iniciativa. To je základní princip demokratického právního státu.

LN, 29.11.2010

Autor je advokát