Můžeme se těšit na ještě duhovější a pyšnější průvody

Univerzitní knihovník Michael Kiok z Münsteru se obává, že by mohl přijít o svou dlouholetou družku. Bundestag totiž 13. prosince 2012 přijal nový zákon, který zakazuje pohlavní styk se zvířaty a stanoví pokuty až 25 000 eur za první přestupek. Zákon dosud neschválil Bundesrat. Původní zákon zakazující zoofilii (a současně i homosexualitu) byl v roce 1969 nahrazen zákonem o ochraně zvířat, který ovšem zoofilii nepostihuje, pokud zvířeti není způsobena "závažná újma nebo bolest".

Podnětem k návrhu nového zákona byly stížnosti na rostoucí počet "erotických zoo", kde si návštěvníci mohou zaplatit za hezké chvilky s kozami, lamami i jinými zvířátky. Podle některých údajů zemře v Německu na následky zoofilních sexuálních praktik každoročně až 500 000 zvířat.

"Společnost se k nám chová velice podobně, jako se chovala před třiceti lety k homosexuálům," tvrdí pan Kiok. "Děláme proto totéž, co udělali homosexuálové – vystupujeme na veřejnosti, říkáme, kdo jsme. Lidé chovají strach a nenávist jenom k tomu, co neznají."

Michael je předseda asi stočlenného hnutí zoofilů ZETA (Hnutí zoofilů za toleranci a informovanost), které usiluje o zrušení nového zákona. Pokud by neuspělo u německých soudů, plánuje se odvolat k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle jeho odhadu je v Německu zhruba 100 000 aktivních zoofilů.

Tento dvaapadesátiletý aktivista prodělal dlouhé roky terapie, ale tužeb, které má už od dětství, se zbavit nedokázal. Je rozvedený a už víc než osm let je jeho partnerkou fenka německého ovčáka. "Zásadou zoofilů je, že neděláme nic, co zvíře samo nechce. Když se na Cessie podívám, je mi úplně jasné, co chce. Rozumět zvířatům je mnohem snazší než rozumět ženám."

Michael tvrdí, že své fence neubližuje a že zákony by neměly být založeny na něčích zapšklých názorech. "Pouhé morální zásady nemají v zákonech co dělat."

Stephanie Eschen z berlínského útulku pro psy nesouhlasí: "Psi jsou svému pánovi věrní, i když je týrá. Stále budou vypadat spokojeně, zejména když mají dost jídla. To ale neznamená, že se to tomu psovi líbí."

Zoofilie však není jen otázka morálky. Představuje také riziko zoonotických chorob. Španělští conquistadoři měli přísné pravidlo, že lamy v jejich andských karavanách smějí být pouze samci. Treponema pallidum, endemická v lamích vaginálních traktech, až do objevu penicilinu kosila Evropu i zbytek světa (viz).

Je obtížné odhadnout, kolik je na světě zoofilů. Pro svou metodologii silně kritizovaná Kinseyho zpráva ve čtyřicátých letech zjistila, že nějaký druh pohlavního styku se zvířaty mělo 8 % mužů a 5 % žen, přičemž čísla byla výrazně vyšší na venkově. Průzkumy ze sedmdesátých let uvádějí 5 % mužů a 1,9 % žen. Rozdíly autoři připisují poklesu počtu venkovského obyvatelstva. Předpokládá se ovšem, že čísla jsou uměle nízká z důvodu společenské nepřijatelnosti zoofilie.

Profesor bioetiky na princetonské univerzitě Peter Singer (video, 1:18 min.) je toho názoru, že "takhle lidé dříve nahlíželi na jiné druhy sexuality, které jsou nyní přijatelné. Proč přetrvává toto sexuální tabu, když už jsou odbourána tabu proti jiným druhům sexu, jako je masturbace nebo pohlavní styk lidí stejného pohlaví? Částečně to může být způsobeno předělem, kterým se od zvířat distancujeme, a pro to nevidím žádný důvod."

V Britské Kolumbii letos dostal za pohlavní styk se zvířaty podmínku Brian Cutteridge, který se hájil slovy: "Nezoofilové (tady nám vznikla hezká alternativa novotvaru "heterosexuálové", pozn. aut.) na zoofilii nahlížejí jako na jednostranné týrání, kterého se úchylní jedinci dopouštějí ze sobeckých důvodů, jako na znásilnění." Tvrdí, že žádnému zvířeti nikdy neublížil a že jsou ignorována jeho ústavní práva.

Tyto názory zní ještě zajímavěji, když si do nich namísto "zvířata" dosadíte "děti".

© Zuzana Kulhánková 2012

*******************
Poznámka: Autorka před pár dny vydala svou knížku povídek Narozena pod toulavou hvězdou