Co vypoví zdánlivě jednoduchá otázka na zákaz kouření v restauracích o podstatě myšlení dotázaného? Co vypověděla o našich presidentských kandidátech? Je dobré kouření zakazovat? Budeme již brzy regulovat podávání nezdravých jídel, přeslazených nápojů či nošení krátkých sukní neboť znamenají velké riziko nachlazení?

Současný ministr zdravotnictví Heger je všech socialistických byrokratů futrál. Říkám to s plným vědomím jeho příslušnosti k údajně pravicové straně a vládě, s plným vědomím jeho jiných, tedy lékařských odborných kvalit. Jako rádoby reprezentant liberálně smýšlejících občanů je však jen směšná směsice vlastní neomylnosti, utopistických bludů a kavárenské intelektuální prázdnoty. Aniž by si to zřejmě on, nebo kdokoli z jeho partaje uvědomoval, mluví a koná jako pohrobek nejhorších bolševických politruků či demagogických pachatelů dobra za cizí peníze.

Co je státu do toho, zdali se v privátní hospodě kouří?! V soukromém podniku musí mít právo veta jeho majitel! Jen majitel dal všanc neviditelné ruce trhu svoje peníze, zdraví i rodinný majetek, aby při nekonečné tvrdé práci, boji s hygieniky, úřady a zákony vydělal každý den na provoz, zaměstnance či také něco málo na svoji vlastní obživu. Kde bere právo, pravicový sic!, politik mu nařizovat co mohou hosté v jeho prostorách dělat či co tam mají pít?

Je to jen riziko majitele restaurace, že pokud je tam povoleno kouřit, nikdo k němu nebude chodit, nikdo tam neutratí ani korunu a podnik zkrachuje! Jen majitel bude chtít pro svoje hosty to nejlepší a pak kouření zakáže. Nikdy mu to však v jeho soukromém prostoru nesmí nakazovat nějaký umíněný byrokrat od zeleného stolu, byť pod sebeušlechtilejší záminkou, oddůvodněnou i stovkami stran populistických frází.

Nedotknutelnost soukromého vlastnictví je základním pilířem svobody. Určitě je více svobody v zemi, kde můžete dle zákona svůj dům bránit i se zbraní v ruce než v zemi, kde vám rudé gardy, také dle zákona, zabaví váš majetek pod záminkou sociální rovnosti.

Píši zde již dlouho, že systém, ve kterém nyní žijeme vykazuje tak silné znaky návratu bolševického socialismu, tak silné znaky manipulace s osobními svobodami a tak zvrácené prvky ideologické demagogické masáže sociálních inženýrů, že přeci není možné, aby si ještě někdo myslel, že jsme si vycinkali svobodu a spravedlivý právní stát. Extrémistické názory a snahy Leoše Hegera, médii označovaného jako pravicového ministra, budiž dalším kamínkem v této ultralevicové mozaice našeho žití.

Co bude příště? Najde se byrokrat, který prohlásí za škodlivé pití slazených nápojů, ač je určitě zdravější čistá voda, a zakáže je pít ve školách? Napíše někdo zákon o nošení přiměřeně teplého oblečení, o délce sledování televize či četnosti domácího pohlavního styku? Budou k nám domů chodit zdravotnické hlídky a zjišťovat kolik solíme, kolik hulíme, kolik vyměšujeme? Připadá vám to normální? Komu ano, připadá mu tedy asi také normální, že někdo zakazuje v soukromém podniku kouřit či mu nařizuje za kolik má prodávat vodu nebo pivo!

Je to o stavu mysli. Buď jsem ovce, která přijme bez výhrad jakýkoliv nesmysl shora nebo ne! Nebo jsem svobodomyslný jedinec a na hlavu si kálet nenechám. V presidentské debatě na iDnes dostali "otázku kouření" ke zodpovězení oba kandidáti. Oba dva sklapli podpatky, zákon by prý nevetovali. Co je podstatou tohoto sdělení?

Oba dva jsou vyznavači direktivního socialistického řízení více než si myslíme. Oběma nejde ani tak o nějaké změny v současném oligarchickém systému ovládání volebního stáda, ale jen o uspokojení vlastního ega. Oba dva zareagovali přesně ve stylu mainstreamové mediální masáže, která by jim mohla přinést kýžené hlasy v cestě na Hrad. Ani jeden z nich neměl tu odvahu říci, popřípadě to jejich mysl prostě ani nedokáže připustit, neboť jejich uvažování je nastaveno odlišně:

"Je to absolutní nesmysl, neboť ve smyslu vyššího principu občanské svobody a společenského zřízení, kde občan není jen tupým vykonavatelem nesmyslných příkazů a zákazů či dojnou krávou státního aparátu, si musí o tomto rozhodnout jen a pouze majitel soukromého podniku. Veškeré snahy o regulaci jeho podnikání je komunistický populismus pro masy, ale také hrob svobodného trhu, prosperity a cesta do socialistických pekel likvidace produktivní části obyvatelstva, která společnost svými daněmi drží při životě. Stát by se měl starat jen o rovné podmínky pro všechny a soukromý majetek chránit. Ne naopak!"