Zatímco prezident termín homosexualismus nijak nevysvětlil, pokusím se termín klausismus a jeho nebezpečí definovat.

Poslední výrok o tom, že homosexuálové jsou devianti, či názor, že jejich průvod Prahou není nevinnou legráckou, z úst hradního vicekancléře sice není trestný, protože nevyzývá k potlačení práv a svobod nějaké skupiny obyvatelstva, ale protože ho je možné považovat za znevažující. Výraz deviant není v sociologii ani psychologii neutrální, demokratický politik či státní úředník by ho neměl v naší civilizaci nikdy v této souvislosti vyslovit a ani se dovolávat svobody slova. Snižuje totiž politickou kulturu a připomíná podobné výroky národních socialistů po nástupu Hitlera k moci.

A protože si pamatujeme, že tentýž hradní úředník, který je placený z našich daní, podporuje Ladislava Bátoru, který vede personalistiku na ministerstvu školství a jehož odvolání žádají senátoři s odůvodněním, cituji: že "je sympatizant a bývalý kandidát nacionálně-extrémistické Národní strany, jež se otevřeně hlásila k rasismu, se navíc podle dostupných informací pohyboval mezi spolky, které byly sledovány pro svoji aktivní podporu antisemitismu a fašismu bezpečnostními složkami státu," musíme být ve střehu.

Za Ladislava Bátoru se postavil i prezident a jeho Akci D.O.S.T. obhajoval v Právu dokonce v jednom ze sloupků, které psal v Austrálii. Ministr Josef Dobeš, který Bátoru jmenoval šéfem personalistiky na svém ministerstvu, pana Bátoru obhajuje slovy: "Je to svědomitý člověk, katolík, národovec a konzervativec staré dobré školy." Jenže takhle podobně za první republiky hovořili i čeští fašisté z Národního hnutí, viz třeba příručka Víta Veselého Co chce národní hnutí či práce českého ideologa fašismu profesora Stanislava Nikolaua, kteří se označovali za nositele sociálního pokroku, ochránce rodinného života i národní suverenity. Proto slova profesora Jiřího Přibáně, který za skutky a výroky pana Bátory cítí "ozvěny druhé republiky," jsou na místě.

A podíváme-li se ještě o trochu zpátky, najdeme třeba v Mladé frontě Dnes a na idnes z 10. listopadu 2010 Hájkova slova: Neberme neonacistům svobodu slova. Svými kontroverzními výroky tehdy reagoval na proces s předními členy české neonacistické scény, kteří byli ve vazbě. Ti totiž čelili obžalobě z údajné podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Podle státní zástupkyně se podíleli na vylepování samolepek neonacistického Národního odporu a pořádání demonstrace na památku padlých vojáků wehrmachtu a vzdání cti příslušníkům SS.

Budeme-li hovořit velmi diplomatickým jazykem, můžeme si proto dovolit snad říci, že výroky, které zaznívají z Hradu, vykazují zřejmou a nepřehlédnutelnou tendenci podpory pravicového extrémismu pod záštitou svobody slova, jenže právě ta je vždy svázána s místem a jeho historií a nikdy není a nemůže být absolutní. V Evropě, která má nedávnou zkušenost zvláště s národním socialismem a Hitlerem je proto svoboda slova jinak omezená než třeba ve Spojených státech. V Evropě je nepřijatelná jakákoliv obhajoba nacismu, Hitlera či jeho jednotek SS, stejně jako je ve Spojených státech nepřijatelný útok na černochy, kterým se proto říká Afroameričané a demonstrace neonacistů či komunistů tam naopak nikomu nevadí. V Evropě naproti tomu označení černoch nemá apriori negativní znaménko.

Nebezpečí klausismu je tedy v tom, že odlišnost tohoto kulturního kontextu neakceptuje a kontroverzní (či deviantní) témata, využívá v médiích k tomu, aby upozorňoval na aktéry a udržoval vysokou frekvenci jejich jmen ve veřejném prostoru. Zároveň tím ale boří poslední zbytky židovsko-křesťasnké hierarchie hodnot, na nichž naše civilizace stojí, i když se poněkud farizejsky právě na ně odvolává. Činí tak nejspíš jen proto, že těmito postoji rozkládá křehké demokratické instituce v České republice, a tím posiluje sice ne legální, ale faktickou pozici Hradu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6