Lidé, kteří musí obíhat úřady, přicházejí prý v průměru o 150 korun za každou hodinu. Přitom vyřizování některých záležitostí trvá hodin hned několik a může se protáhnout i na dny. Změnit to má postupné zavádění nových technologií, které mají usnadnit komunikaci institucí mezi sebou.

Lidé by tak nemuseli opakovaně dokládat to, co už úřady mají dávno vědět. Výsledkem současného systému je, že v některých registrech se zbytečně nalézají stejná data. Přitom takovýchto registrů existuje zhruba deset tisíc. Postupně by jejich počet měl ubývat a některé z nich by se měly modernizovat. Alespoň v tom slova smyslu, že by byly schopny vzájemně komunikovat.

Jak daleko je od vzletných představ k praxi, to názorně dokumentuje nový centrální registr vozidel. Ten byl po několika denní odstávce spuštěn v pondělí. I když slovo spuštěn úplně přesně nevystihuje to, co se na začátku týdne odehrálo. Na většině míst po republice byl totiž mimo provoz. A tam, kde se přece jenom probral k životu, tak se potýkal se závažnými problémy. Například po zadání příslušných identifikačních údajů registr nevyhledal požadované vozidlo, ale přepravník na letadlo. Některým automobilům zase přiřadil úplně jiného vlastníka. Na mnoha místech nešlo tisknout příslušné doklady.

Představitelé ministerstva dopravy sice tvrdí, že registr s problémy funguje, ale vzhledem k množství chyb, je to vlastně k ničemu. Když člověk ve finále nedostane do ruky patřičné doklady, které odpovídají skutečnosti, tak byla jeho návštěva na úřadu zbytečná. Potřebné změny údajů, přihlášení automobilu a podobně musí odložit na jindy. Na kdy, to nikdo v tuto chvíli seriózně říci nemůže. Pomyslné škody tak mohou výrazně převýšit zmiňovaných 150 korun.

Přitom přechod na nový systém centrálního registru vozidel trval deset dnů, kdy mělo být vše doladěno tak, aby od prvního okamžiku bez větších problémů fungoval. Zároveň se nejedná o revoluční změny, se kterými by si odborníci neměli poradit a riziko chyb minimalizovat. To, že k tomu nedošlo, vyvolává pochybnosti o tom, zda zakázku získal ten, kdo má k jejímu provedení nejlepší předpoklady. Svědčí o tom i slova expertů. Ti se například pozastavují nad tím, proč nebyl registr dopředu otestován na předpokládanou zátěž. Tu šlo poměrně snadno odhadnout z počtu přihlašovaných vozidel nebo prováděných změn v uplynulých měsících. Zároveň je podle nich podivné, že se chyby omlouvají výpadkem jednoho jediného serveru. U sítí typu centrálního registru by mělo být normální, že je několikrát jištěn. Zjednodušeně řečeno, při kolapsu jednoho počítače by ho měl plynule nahradit jiný.

Zkrátka dosavadní přístup k zprovoznění nového systému vyvolává dojem, že ho mají na starost amatérští kutilové. V době tvrdé konkurence a existence celé řady firem, které by si s přechodem ze starého na nový systém poradily lépe, lze jen těžko pochopit, proč takováto zakázka nebyla svěřena právě jim. Jakoby při rozhodování o vítězi takovéto zakázky hrály roli jiná kritéria, než kvalita. Lze si jen obtížně představit, že by nějaké velké firmy podobně přistoupily ke změně svého evidenčního systému. Pokud by se k tomu přece jenom odhodlaly, potom by zmiňované problémy ohrozily jejich další existenci. V případě státu a jeho úřadů to patrně příliš nevadí. Potíže odnesou občané a úředníci, kteří s nefungujícím registrem musí pracovat a čelit nervozitě klientů.

Podobné zkušenosti mají lidé ze začátku letošního roku, kdy začaly sociální dávky vyplácet místo obecních úřadů úřady práce. Zároveň došlo k přechodu z dosud používaného počítačového systému na nový. Ten kolaboval, takže úředníci museli často přejít na klasické pomůcky, tedy na tužku a papír. V tomto případě opět nebyl systém dopředu odzkoušen v podmínkách, které by se blížily normálnímu provozu. Proto opakovaně padal a data se v něm neukládala. Podobnost to nebude čistě náhodná. Spíš vypovídá o způsobu zadávání státních zakázek, kdy často kvalita a odbornost nejsou nejdůležitější.