Přátelé z Krakonošova mi poslali petici, která upozorňuje na schválení výstavby penzionu na rašelinné louce uprostřed náhorní planiny Jizerských hor, v jedné z nejkouzelnějších osad u nás.

Tamní zastupitelé změnili územní plán tak, aby k další výstavbě už docházet nemohlo. Ale ještě těsně před tím, na základě toho starého plánu, odklepli staviteli tzv. parcelu č.p. 1, aby na ní vybudoval svůj „zlatý důl“.

Tato parcela byla za časů Sudetských Němců obsazena stylovou horskou chalupou, takže výstavba penzionu se ospravedlňuje i tím, že se jen znovu Jizerka buduje. Jenomže ona není chalupa jako chalupa, stejně jako Jizerka není jen obyčejnou horskou samotou. Její zasazení do krajiny je naprosto unikátní a neopakovatelné. Povolení stavby penzionu na poslední možnou chvíli zavání něčím velice nepěkným, avšak bohužel pro české luhy a háje typickým: diktátem peněz.

Osada Jizerka dnes. Za dva roky už se mezi chalupami bude vyjímat nový penzion. At zije "rozvoj" hor a masová turistika!

Zatímco výnosy penzionu se dají velice snadno sečíst a podtrhnout, hodnotu čisté krajiny nikdo vyčíslit neumí; a pokud by to uměl, šlo by nejspíš o „haléřové“ položky. Milovníci Jizerky se obávají nebezpečného precedensu, který umožní dalším stavitelům budovat jejich penziony a hotely. Starosta argumentuje tím, že to nebude možné, jelikož se právě změnil územní plán, takže další výstavba je nepřípustná… Na otázku, proč tedy ještě na základě toho starého plánu schválili výstavbu penzionu, odpovídá, že stavitel si už oběhal a vyřídil všechna potřebná povolení, včetně těch od památkářů a CHKO Jizerské hory…

Titíž Krakonšští, co mi petici poslali a kteří tam mají svou starou roubenou chaloupku, sváděli před rokem lítý boj s památkáři o odstín nátěru své střechy, na kterou je vidět jen z letadla. Byla potřeba spousta papírů, návštěv na úřadech i návštěv úředníků na chaloupce, div že se nemuselo přetírat: z tmavě hnědé na oříškově hnědou – ta se paní úřednici zdála být vhodnější. Vše působilo dojmem nepřímého říkání si o nějakou tu obálečku, minimálně to však byla čistokrevná buzerace.

Kde je ta paní dnes? Taky bude hlídat, aby nový penzion měl ten správný nátěr?

Vůbec nejsem proti rozvoji turistiky. Ale jsem proti výstavbě nových objektů v místech, jejichž kouzlo a síla pramení z krajinářské hodnoty. Ta je na Jizerce jasně daná. To, co je na ní dnes atraktivní - neopakovatelná atmosféra a půvab – může vzít velice snadno za své. A moderní penzion uprostřed horské louky, jen pár metrů od hranic národní přírodní rezervace – to zní jako „slibný“ začátek konce…

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.