Píše se rok 1962 a za nedlouho se konají volby do Bundestagu, tedy do parlamentu Spolkové republiky Německo. Podle volebních průzkumů vede pravice, ovšem o pouhých několik procent jí sekunduje sociální demokracie, která se čím dál tím víc přiklání k bývalé NSDAP, která je v pořadí třetí stranou usilujíc o vítězství v letošních volbách. Potud na první pohled nic zajímavého. Ovšem už i při povrchním zamyšlení zjišťujeme jistou zvláštnost, kterou se vyznačuje tato politická situace. A tou je už pouhá přítomnost třetí nejsilnější strany v těchto volbách. NSDAP je stranou, která bývala neomezeným vládcem nad celou zemí. Je stranou, která vyhrála volby v roce 1933 za pomocí krajně populistických hesel a nelegálních zákulisních machinací. Je stranou, která následně terorizovala své obyvatelstvo, zavírala, vraždila a šikanizovala své politické odpůrce. Její despotická moc zasahovala do všech aspektů společnosti. V zemi vládli udavači, kteří drželi pod krkem celý národ díky moci, kterou jim dávalo vědomí, že strana má vždycky pravdu. Snažil-li se někdo jakkoli zpochybnit tuto zásadu číslo jedna, byl okamžitě uvržen do rukou nemilosrdné mašinérie, která disponovala rozličnými nástroji jak zkrotit nepohodlného občana. Mezi tyto nástroje patřilo několikaměsíční odnětí svobody, stejně jako trest smrti za takové neodpustitelné činy, jako „rozvracení republiky“, tedy za vyjádření názoru kolidujícího s názorem oficiálním – strana má přeci vždycky pravdu. Už pouhá nedostatečná angažovanost postačovala k podezření z podvratné činnosti a to znamenalo nemilost oficiálních míst. Člověk pak nemohl vykonávat jakkoli zodpovědnou funkci či pouze svoji práci. To se týkalo herců nebo zpěváků vystupujících v médiích, stejně jako náměstka ředitele podniku. Vedoucí pozice mohli vykonávat pouze politicky spolehliví lidé. Těm neuvědomělým, kteří nevyvěšovali vlaječky při oficiálních příležitostech, pak ani nepřijali děti na vysokou školu. Nejkřiklavější zastrašovací metodou pak byly monstrózní politické procesy. Nejznámějším ze série zinscenovaných procesů z období největšího běsnění politického boje po pololegálním převzetí moci stranou byla poprava dr. Helady Morávkové, která se stala symbolem těchto zrůdností ve jménu republiky.

Vraždící a svobodu znásilňující monstrum ale neschlamstlo pouze politicky jinak smýšlející spoluobčany. Trest smrti dostal i např. vlastní člen vlády po eskalaci boje o moc v samotné straně.

Popisovat zvrácenost vlády jedné strany a vyjmenovávat její zločiny by se dalo velmi dlouho. Seznam těchto zločinů by byl nekonečný, ale zřejmě ne dostatečně dlouhý na historické odsouzení této strany a její politickou distanci. Tato strana přes všechno špatné svědomí, považuje tehdejší režim založený na strachu a násilí za pouhé omyly a přehmaty minulosti a opět kandiduje v nadcházejících volbách. Sedmnáct let po válce a jejím odstavení od absolutní moci má pořád podporu přibližně patnácti procent voličů. Spousta lidí si dnes nepamatuje krvavý teror, ale ani tehdejší každodenní problémy způsobené rozvráceným hospodářstvím a nesmyslně vedenou ekonomikou, která byla založena na naprosto neefektivních principech neodrážejících skutečné potřeby. Zbrojení a umělá zaměstnanost byly v národním hospodářství číslem jedna.

Pro dvanáct procent voličů není argumentem pro její odsouzení její současná arogance, narůstající veřejně deklarovaná benevolence a zlehčování tehdejšího zla. NSDAP nadále je a zřejmě nadále bude parlamentní stranou. Německý národ bude nadále volit zločineckou organizaci do svého vedení a strana, která má vždy pravdu, bude nadále šířit své lži. Neměnná absurdnost této situace je bolestně křiklavá především pro dosud žijící oběti minulých represí, které se marně pokoušejí o alespoň morální zadostiučinění při občasných soudních procesech, které vyznívají v drtivé většině naprázdno.

---

Tento příběh je samozřejmě fikcí. V Německu proběhl známý Norimberský proces. Ovšem po zmiňovaném alespoň letmém zamyšlení se dostáváme do reality, která neleží nijak daleko. Takováto země existuje a opravdu v ní neomezeně vládla jedna strana krvavým terorem, opravdu tato strana zabíjela kvůli udržení se u moci a také např. popravila svého vlastního člena vlády v jednom z vykonstruovaných procesů. Též anagram dr. Helada Morávková není zas takovou hádankou. Politika v této zemi prorostla život obyvatel totálním způsobem a kvalita lidí byla posuzována především podle politické spolehlivosti. Potud podobnost s Německem, které si svou totalitou také prošlo. Ovšem NSDAP sedmnáct let po odstavení od moci do parlamentu nekandidovala. Strana, o které se zde v skrytých přirovnáních píše, ovšem ano. Tato absurdita odstraněna nabyla. Tato země si svou NSDAP vleče sebou.