Novinář Roman Lipčík kdysi dávno přirovnal pražské vystoupení Michaela Jacksona k ohňostroji. Člověk se na tu show nadšeně dívá, ale za pár dní už si ani nevzpomene, natož aby to chtěl vídat častěji.

Rád se podívám na pár pěkných rachejtlí, stejně jako třeba na pěkný hliněný džbánek. Oboje jsou povedené výtvory člověka, který něco umí. V národopisném muzeu mezi vitrínami plnými hliněných džbánků bych ovšem zakrátko zrychlil krok k jinému oddělení. Podobně u ohňostroje si po deseti minutách člověk říká - hm, tak co ještě bude? Něco nového, co jsme ještě neviděli? A tohle byl konec? Aha, tak ještě ne, ale tohle už je konec? Asi jo, tak půjdeme.

A teď nám to chtějí vzít?

Jako vždy přestřeleno a nedomyšleno. Absolutní zákaz všech ohňostrojů by byl z rodu zákazů rtuťových teploměrů.

Regulace používání pyrotechniky je ovšem podle mne zcela na místě. Nepočítáme-li ohňostroje připravené profesionálně, bývá pyrotechnika obvykle odpalována etanolem, míním tím etanolem rozpuštěným v krvi, jestli mi rozumíte. Často s následky hrazenými z našeho zdravotního pojištění. Spalování dusíkatých sloučenin stroncia, mědi nebo draslíku určitě zdravé není a smrdí to, o tom žádná. Nicméně střízlivě vzato bych znečištění ovzduší ohňostrojem přirovnal třeba k leteckému dni nebo závodu autoveteránů. Dá se to jednou za rok přežít a trvalé následky nejsou. Jen je škoda, že někde za cenu ekologické zátěže místní krajiny vytěžili třeba to stroncium, a že to někdo převážel přes půl světa kvůli takovéhle ptákovině a ne kvůli něčemu užitečnějšímu.

Trochu vážnější problém je s hlukem.

Řekl bych, že Rammsteini na Slávii byli ve vzdáleném okolí slyšet méně, než by byl slyšet ohňostroj, a přesto ten koncert v blízkém okolí prostě obtěžoval.

Labutě v Praze na Vltavě jsou přežrané rohlíků a půlnoční „nácvik evakuace“ jim tukové zásoby neztenčí. Spolu s nimi tu ale zimují i divocí ptáci ze severu (racek žlutonohý, například), kteří se od lidí krmit nenechávají. A ti už ohňostrojem stresováni a dezorientováni nejspíše jsou. Ohňostroje v hnízdní sezóně pak jsou - město neměsto - jednoduše cochonnerie (chápejte, nechtěl jsem naplno napsat „prasárna“). Právě teď, kdy opadalo listí, můžete objevit i v centru města ptačí hnízda doslova na dosah ruky u rušných ulic. Ptáci si zvykli na souvislý jednolitý hluk. Náhlé detonace petard a rachejtlí jsou něco, co hnízdící pěnice, holuby hřivnáče a kosy uprostřed noci zaručeně vyšokuje, a jejich návrat na hnízdo je nepříliš pravděpodobný. O rozklepaných psech a probuzených dětech nemluvě. Kdykoli během roku slyším, že někdo slaví narozeniny nebo končí podnikovou párty rachotem, vzpomínám na italské přísloví „Čím prázdnější sud, tím více duní“.

Navrhuji, aby celorepublikově bylo uzákoněno, že laické používání pyrotechniky je povoleno pouze o silvestrovské noci a při oslavách pravoslavného, čínského a vietnamského nového roku. Po zbytek roku nechť jsou konány pouze ohňostroje profesionálně provozované, po předchozím souhlasu místního úřadu a státního orgánu ochrany přírody, za průběžného dozoru obou orgánů s právem předčasného zastavení ohňové produkce.

Tak, problém je vyřešen, můžete mě volit do zákonodárných orgánů, podobně snadno vyřeším všechno.

Nebo je někde chyba? Máte pravdu.

Amatérští bouchalové si stejně budou kdykoli bouchat dál, protože 1) kde není žalobce, není soudce, a policie by například u ohňostrojů, které v době jejího příjezdu už neprobíhají, byla před hranicí soukromého pozemku bezmocná, 2) když už je někdo chycen při čemkoli, řízení se vleče a vleče - soudy a obecní úřady jsou přetížené závažnějšími případy, 3) blbcům škodlivost a rušivost nočního bouchání nevysvětlíš a ostatní tu potřebu si v noci prásknout nemají. Viz fotbaloví fanoušci. Dále: Amatérští bouchalové, kteří by se během roku báli zákaz porušit, budou tak nadržení na své slavné zapráskání, že se o silvestrovské noci odehraje něco jako armagedon. Pokvete černý trh s pyrotechnikou, přibude prodeje rachejtlí prošlých a nevhodně skladovaných. Objeví se světlice s názvem „venkovní osvětlení dekorativní“. Policie, celníci a ČOI si ušoupou nohy a stejně to neuhlídají.

Proto si nemyslím, že zákaz je všespasitelný a že příklad některých magistrátů rušících ohňostroje bude zvát ostatní lidi k následování. Což je podle mne škoda, ale už jsem příliš velký kluk, než abych věřil na nějaké zázračné prozření hříšníků.