Anděl z Burundi neboli Marguerite Barankitsová přebrala ve čtvrtek Nansenovu cenu. Ta je každoročně udělována lidem, kteří se významně zasloužili o pomoc uprchlíkům. Letošní laureátka představuje anděla pro mnoho burundských vysídlenců a asi deset tisíc dětí, kteří přišli o rodiče během občanské války. Dodala jim potřebnou odvahu vyrovnat se s nepříznivým osudem. Dvacátý červen je v kalendáři zapsán jako mezinárodní den uprchlíků a akce k jeho připomenutí se koncem června konají na celém světě, včetně České republiky.

V Česku žije devatenáct set uznaných uprchlíků. V posledních letech pochází úspěšní žadatelé o azyl nejčastěji z Ruska (Čečenci) a Běloruska. Získat v Česku azyl není jednoduché, od vzniku České republiky zde o něj požádalo více než sedmdesát sedm tisíc osob.

Podle úmluvy OSN je uprchlík osoba, která "se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů“. Tuto definici většina žadatelů o azyl u nás ani v jiných zemích nesplňuje. Jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé ze své země odchází, je špatná ekonomická situace. Mnozí prchají před chudobou z válkou poničené země, aniž by byli vystaveni pronásledování. Azylové řízení je pro ně často jediným řešením, jak svůj pobyt v nové zemi alespoň dočasně legalizovat. I přesto má institut azylu velký význam. Představuje mezinárodní uznání lidských práv jako univerzální hodnoty stojící nad právem jednotlivých států.

Letošní připomenutí mezinárodního dne uprchlíků je spojeno s oslavou odvahy. Odejít ze svého domova a začít nový život jinde není jednoduché a vyžaduje kuráž udělat krok do neznáma. Uprchlíci tento krok často činí s vědomím, že se už domů vrátit nebudou moct.

Dobrou zprávou pro Českou republiku je, že se stala zemí, do které uprchlíci hledat azyl přichází. Je to známka její společenské i ekonomické vyspělosti. Dnes to zní jako samozřejmost. Není to ale tak dávno, kdy lidé od nás utíkali: před pronásledováním komunistickým režimem, před nesvobodou, před nedostatkem příležitostí. V době před druhou světovou válkou představovalo zase Československo ostrůvek svobody ve středu Evropy, kde mnoho uprchlíků, zejména židů, našlo přijetí.

Představa světa bez konfliktů a autoritativních režimů, kdy nejsou pošlapávána lidská práva se i v pohádkách vyskytuje jen ojediněle. Proto je potřeba vážit si současné svobody, stability a bohatství. Jedna z možností jak to dát najevo je otevřené přijetí uprchlíků, které jim umožní začít nový plnoprávní život. Docenit tak jejich odvahu.