Dvacet procent studentů neudělalo maturitu. Část naší veřejnosti hledá příčinu ve špatné metodě zkoušky. Podobá se to postoji rodičů, kteří komentují pětku v žákovské knížce tak, že učitelka je kráva. Ano, několik otázek v testech nemělo jednoznačnou odpověď a je možné nadávat na ty, kdo je připravili. Kritiku zaslouží i to, že naše maturity stály víc než stovku miliónů, zatímco Slováci něco obdobného pořídili za pětinu této ceny. Ministerstvo by se z toho mělo poučit při přípravě maturit v příštím roce. Za nejdůležitější poznatek z výsledků maturit však pokládám potvrzení samozřejmosti. Dobré školy umí připravit žáky k maturitě, převážná většina jejich studentů uspěla, méně dobré školy selhaly. Jak vznikly tyto rozdíly? Mohou za to učitelé? Jsou naše děti a dospívající hloupí?

V posledních letech se v mezinárodních srovnáních naši žáci umísťují na nízkých příčkách žebříčku. Příčina se hledala ve špatné práci učitelů. Za této situace byla část veřejnosti podrážděna jejich žádostmi o zvýšení platů. Ty jsou však v mezinárodním srovnání na ještě mnohem nížší příčce žebříčku.

Příčina neúspěchů není v tom, že by naše děti byly hloupé. Není ani ve špatné práci učitelů. Pracují v podmínkách, kde nemohou žáky za dobré znalosti odměňovat, ani je trestat za lenost nebo špatné chování. Chyba je ve špatně nastaveném systému financování škol. Ty dostanou tím víc peněz, čím víc mají žáků. Počet místností ve škole a počet lavic jistě ukazuje, kolik škola potřebuje na provoz. Jenže škola má být hodnocena především podle výsledků své práce. Jen za reálného socializmu dostávaly podniky od státu peníze podle počtu zaměstnanců a málo se přihlíželo k tomu, kolik vyrobí zmetků.

Při snaze kvalitně učit jsou dobří učitelé dosud brzděni tím, že je ředitelé hodnotí hlavně podle spokojenosti rodičů s nimi. Ti jsou spokojeni, když jejich děti mají dobré známky. Nosí-li domů špatné známky, je tím vinna škola a jdou si na příliš přísného učitele stěžovat řediteli a hrozí, že svého potomka dají na jinou školu. Ředitel učiteli domluví a ten kapituluje. Za těchto podmínek přestává být jednička pobídkou, aby se žák učil. Jestliže ji dostane zadarmo, byl by hloupý, kdyby se místo brouzdání na internetu a hraní her na počítači učil.

Bezbřehá shovívavost k neznalostem a agresivitě žáků vede k tomu, že učitel osmdesát procent své energie a pedagogického úsili spotřebuje na ukáznění třídy. Noční můrou je pro mnohé pedagogy hlučící třída, v které se jim řada žáků otevřeně vysmívá a vykřikuje vulgarity, po nichž se nedokáže učitelka nezačervenat a to je pro třídu velkým zdrojem pobavení.

Trestuhodné chování se musí trestat, nemá-li se opakovat. Ani dvojkou z chování však není možné trestat darebu, který se neučí, když ví, že rodiče za to potrestají školu a přehlásí ho na jinou školu. .

Některé školy i v těchto podmínkách připravily žáky k maturitě dobře. Byly to školy, o jejichž vyšších nárocích na žáky se vědělo už dlouho. Zpravidla je vybírali pro své potomky rodiče s vysokoškolským vzděláním. Prohluboval se příkop mezi generacemi vzdělaných a nevzdělaných.

Už bible mluví o úzké cestě ke spasení a široké cestě do pekel. Výsledky maturit jsou přesvědčivým argumentem pro volbu méně pohodlné úzké cesty.

Za reálného socializmu rozhodovala o obsazení míst vedoucích pracovníků politická angažovanost. Manažeři ve výrobě zajišťovali plnou zaměstnanost lidí regionu s malým ohledem na to, co a jak vyráběli. Byla to jedna z hlavních cest k pádu komunizmu.

Dosavadní způsob financování škol preferoval ředitele, kteří dovedli získat pro školu peníze. Výsledky maturit by měly přimět rodiče, aby pro své děti vybírali školu podle toho, kolik žáků na ní propadlo. Už tak bude regulován počet žáků.

Jak si však mají vybrat dobrou školu v obcích, kde je jen jedna škola? Zde pomůže jen změna systému financování a škola dostane peníze nejen podle počtu žáků, ale především podle výsledků své práce zviditelněné procentem studentů, kteří neudělali maturitu.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora