J. Kanioková 24.6.2011 15:52

Přesně, za výchovu jsou zodpovědní rodiče, za vzdělání škola.

I když to tak není ze 100%, ale dnešní rodiče rozmazlení svými předky, s filozofickým názorem, jak je trestání frustrující a ničí dušičku dítěte..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 16:33

Re: Přesně, za výchovu jsou zodpovědní rodiče, za vzdělání škola.

Není trestání jako trestání, paní Kanioková. Tohle je příliš zjednodušující klišé.

Nespravedlivé trestání je skutečně frustrující a může člověka deformovat. A člověk vždycky v hloubi duše ví, jestli je potrestaný právem, nebo ne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 24.6.2011 22:21

Mi to vykládat nemusíte, já si toho užila až až.

A poznamenalo mě to děsivě. Proto jsem utekla z domu hodně brzy a možná to i ovlivnilo, že mám postižené dítě. Maturovala jsem ve 44 létech. Přesto jsem pro, aby mohl učitel dát pohlavek v okamžité reakci na klackovitý výstup. Já byla vlivem toho, co se doma neustále odehrávalo, neskutečný fracek a ty záhlavce od kantorů byly to jediné, co mě v té době dokázalo dostat do latě. Kantoři, kteří se chovali laskavě, chápavě a domlouvavě, ti mi byli pro smích a nevážila si jich. Ani si je nedokážu vybavit. Zato ty, kteří se se mnou nemazlili a vyřizovali si to se mnou okamžitě, těch si budu do smrti vážit a mám je navždy před očima

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 22:34

Re: Mi to vykládat nemusíte, já si toho užila až až.

Tak to je jiné. Vždycky, když se dostaneme k reálnému životu, není to tak jednoznačné. S těmi kantory souhlasím. Mluvil jsem spíš o domácím prostředí, o tom, jak vychovávat maličké děti.

Já těch ran moc nezažil, ani nevím, pamatuji si jen ty nefér. Ať doma (jednu), nebo od vychovatelky v nějaké ozdravovně, proto, že jsem podle ní zalhal. Tak jsem si udělal základ svého dojmu o bezcitném, člověka neposlouchajícím systému, kde je nutné dodržovat pravidla, spíš než říkat pravdu. A tohle konkrétně s koncem socialismu nutně nezmizelo, souvisí to spíš s lidmi, než s režimem.

Ještě se Vám chci omluvit za vypjatější debatu ohledně eutanázie. I tam, když dojde na konkrétní životní situace, to nebývá tak jednoznačné a jsem si toho vědom. U zákonů je obecně problém, že se snaží pokrýt život, který však vždycky mívá nuance, které se do něj nevejdou. I to vyžaduje od těch, kteří dodržování zákonů (resp. překračování) posuzují, spíše lidský, než formální přístup. Ovšem vím, i v tomhle je můj názor determinovaný právě mými zkušenostmi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 24.6.2011 23:35

Přesně... zkušenosti, zkušenosti a zase zkušenosti

Ty jsou tak neskutečně různorodé, že to teorerici nikdy neumí zařadit do svých návrhů. Nemohou.  Stačí jediná rodina, sestra se narodila rok po svatbě rodičů v r. 35, kteří se tehdy ještě milovali, na sestru se těšili. Prenatální věk prožila v pohodě, dětství v ještě větší, otec byl šéfem FÚ, byl sebevědomý, úspěšný, mamka s mini vzděláním doma, vařila i pro časté hosty, uměla to, chválili ji a tak tam vládl neskutečný klid a pohoda a láska. Sestra byla pohodář, zdravá, ambiciózní, jako malá řekla, že bude doktorkou, rodiče ji chválili a ona si za tím cílevědomě šla. Dopadlo to s ní naprosto perfektně.  Já se narodila o 10 let později, naši se už nenáviděli, táta už začal pít, v r. 47 ho v rámci "70 tis. co výroby" vyhodili a to už šlo absolutně do háje. Já byla zřejmě dyslektik a učení mi moc nešlo a tak byl doma jen a jen řev, nadávky, výprasky. Od mala jsem viděla jen hnus, oni už druné dítě nechtěli, tak mi táta nadával do potratů, blbců, atd. Mamka se mu neuměla postavit a dělala vše jinak, než by měla. Jeho jsem nenáviděla, mamkou jsem spíš pohrdala a měla jí za zlé, že od něj neodešla, že jsme v tom museli žít. Sestra už v té době studovala, takže tohle moc nezažila, já v tom rostla od mala. Bylo to peklo, on mě trestal pořád, pohrdal mnou, mamka mě zas "omlouvala", neuměla mě postavit do latě, když to bylo třeba. City tam nebyly žádné. Byla to čirá zášť, pohrdání, nenávist.

Se sestrou jsme si vzdálené celý kosmický věk, ne jen těch deset let. Nestýkáme se, nepotřebujeme se, ona nikdy nemohla pochopit můj svět. S postiženou dcerou mi jako lékařka vůbec nic nepomohla, v životě jsem od ní nechtěla ani blbý aspirín. Nikdy jsem neměla jako děcko knižku, ani jedinou mou. K vzdělání jsem měla odpor, protože to bylo jediné, k čemu měl můj otec úctu a neustále to do mě chtěl vmlátit.  Teprve v pubertě jsem od sestry dostala svou první knížku, ze starého Říma, a ta mě fascinovala a hodila mi výhybku. Teprve tehdy se mi pomalu začal měnit hodnotový žebříček.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 23:59

Re: Přesně... zkušenosti, zkušenosti a zase zkušenosti

Paní Kanioková, děkuji za důvěru, že jste to napsala. Cokoliv teď dalšího psát by ode mě byla fráze.

Vezmu si to k srdci, jako bratr, který to měl doma jednodušší než moje sestra, i jako táta.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 16:35

Re: Můžou za to rodiče

Toto je první porevoluční generace, kde se lidé v revoluci postavili proti autoritám, následně pak mnozí i morálce a svědomí. Je to generace synů a dcer Jakuba Tuneláře.

Ale ono se to zase usadí, nebojte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 24.6.2011 15:49

Přesně!

Chlapi měli vždycky větší autoritu už jaksi samo sebou, natož když byli osobnostmi. A je jedno, jestli byli drsní nebo vláční, poznala jsem všechny druhy, prostě jejich napomenutí, nebo jejich viditelné znechucení z mých odpovědí na mě působilo víc, než všechny formy jednání učitelek. Máte pravdu, feminizace to zničila. Natož ženské, které na to neměly. No a "svobodná výchova" to dorazila, děcka nemají úctu k ničemu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 24.6.2011 15:54

Re: Mám dojem,

Řekl bych spíše, že je to individuální. Můj syn měl jednu učitelku dobrou, na kterou nedám dopustit, a jednu totální krávu, která ve školství podle mne nemá co dělat. A pokud se mám ohlédnout za mými školními lety, měl jsem jak dobré, tak špatné učitelky, stejně tak dobré i špatné učitele.

A jen tak mimochodem, dlouho jsem si myslel, že zhodnotit učitele objektivně nelze, že hodnocení učitele bude vždy subjektivní podle názoru hodnotitele. Teď musím názor poopravit. Ta, kterou jsem označil za totální krávu, zcela objektivně udělala několik chyb. Matematika a česká gramatika jsou věci natolik exaktní, že lze snadno poznat, že synovi písemku opravila blbě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šimák 24.6.2011 14:31

Re: pokud dasavadní příprava na státní maturity

Náklady jsou abnormální a zajišťované ne ministerstvem školství, ale ministerskými úředníky, kteří zajišťovali objednávky na zpracování testů. Takže se ptám: co dělají dobře placení úředníci na MŠ? Nemohli by za ten jejich plat sestavit testy? Asi chci po nich moc.

Podle mě by chtělo na jeden týden soustředit 10 nejlepších učitelů z republiky třeba někam na chatu a ti by sestavili testy tak, že bychom se všichni divili. Bylo by to za ubytování a jídlo.Třeba v Jeseníku by byli matematici, v Krkonoších češtináři ... a angličninářky u mě na chatě.

Za to, že by drželi jazyk za zuby, by dostal každý milion korun a ještě by se nám to vyplatilo.Howgh

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kos 24.6.2011 14:51

Re: pokud dasavadní příprava na státní maturity

Proč jste se rozhodl, že angličtinářky budou u vás na chatě ? To zavání korupcí !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 24.6.2011 14:54

Re: dobré školy - touha po poznání?

Ano, napsal jste to, jak si myslím,  našemu staršímu klukovi jsem pořád zdůrazňovala, že známky nejsou důležitý a učí se pro život, a záleží, jestli se něco dozvěděl, ale když potom měl  čtyřky, tak jsem pak říkala,  že známka je taky určitá informace. Ale ještě bych dodala, že rodič si nesmí myslet, že škola může zajistit skutečnou chuť ke vzdělání, nebo potřebu vzdělání - u dětí naopak ve škole funguje automatický protitlak, téměř mimoděčná, podvědomá a tím velmi silná obrana proti snaze učitelů cosi je naučit, stálá potřeba odporovat a bránit se. Jak tomu zamezit?

1. Zavést školné ve skutečných nákladech na výuku. Co je zadarmo, to je za . Myslím tím, že když si člověk platí ze svého rozhodnutí soukromého učitele nebo kurz, tak má k předávaným vědomostem jiný vztah, než k učivu zadarmo.    2. Nebo - Poslat děti pracovat půl roku v zemědělství, půl roku v továrně nebo půl roku v řemesle, ne nějak jako "do výroby", jako za komančů, ale jakoby na zkušenou, aby věděly, co která práce asi tak obnáší. Tohle částečně suplují brigády, zaplať pánbu za ně.     3.  nebo taky - zakázat dětem vzdělávání a nutit je obšívat utěrky nebo tak. Potom do toho dostanou teprve chuť. jako Karolína Světlá. Ale píšu sem samé extrémní věci, nemyslím to úplně vážně - jen chci říct, že vzdělání vedoucí k dobrým známkám může být trochu slepá kolej - hlavně když zároveň je mezi všemi dětmi rozšířeno přesvědčení, že opisovat, mít taháky, jakkoliv podvádět je naprosto společensky únosné, a tedy jakoby legální a "správné".

Myslím, že pro vzdělání je skoro důležitější než škola - dát děti do dobrého skautu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 24.6.2011 16:07

Jo, můj starý obvoďák měl syna a toužil, aby "řemeslo" zůstalo v rodině.

Jeho syn neprotestoval, ale od začátku medinu flákal u špatných známek se vymlouval na kde co. Dokonce pak se jakoby rozezlil na otce, že ho tam vlastně "donutil" a že jeho to nebaví a že je už dost velký, aby měl peníze.. Otec neváhal, synovo studium ukončil a poslal ho na šachtu. Okamžitě a befelem. Za rok synáček sklíčeně přiznal, že to byla konina a že bude moc rád, když táta odpustí a nechá ho studovat. Dnes už je to pán v důch. věku, spolužák mé sestry, ale je vyhlášeným gynekologem a tak má svou soukr. praxi a plnou čekárnu pořád.

A s tím skautem, je fakt dobrý a mít vnuky, nevyvlékli by se z toho. Ale je spousta možností, jako dítko jsem roky hrála házenou a jezdila na koni, pak to přešlo v závodní tančení, v čemž pokračoval syn, i se tím živí dodnes. Sestřina holka od dětství tančila ve folkrorním souboru, funguje tam dodnes a její děti v tom taky pokračují. Pro kluky jsou zas jíné kroužky, chce to jen prozíravé i náročné starající se rodiče.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 16:29

Re: dobré školy - touha po poznání?

To obšívání utěrek není špatný nápad :).

Já nevím, jak tomu zamezit. Víte - když vím, kterak na spoustu věcí potřebujete papír, zdá se mi logické vyřešit to i za pomocí taháku. Na druhé straně se použitím taháku člověk nenaučí probíranou látku.

Takže pak je to opět na příkladu rodičů. Třeba toho, jaké hodnoty sami vyznáváme, ke komu vzhlížíme, komu závidíme jeho postavení, komu co přejeme a tak. Když si nad zprávami říkáme "zatracenej lump, krade a podvádí a podívej mámo, jak se má dobře, hajzl", nedáváme svým dětem moc na výběr. To, že pak ve zprávách vidí falešné doktory z falešných univerzit, už pak jenom potvrzuje to, co znají z domova.

Ale i sebečistší dítě se setká s pokušením podvádět. A asi si to i párkrát vyzkouší. Lze se modlit, aby ho to nebavilo víc, než poctivá cesta. Sám s tím má člověk plné ruce práce. No, a taky lze jít příkladem. A mít kolem sebe víc takových lidí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 24.6.2011 16:01

Re: dobré školy a touha po poznání

Mám podobné zkušenosti. Už se mi stalo, že jsem syna učil dvě verze probírané látky: 1.jak je to doopravdy a 2. jak to chce učitelka slyšet. Příklad? Učitelka učila děti, že člověk má v těle 206 kostí. Naproti tomu lékařské weby uvádějí, že počet kostí v lidském těle je individuální a pohybuje se v rozmezí 200-216 (lékaři mne určitě opraví, ale teď mi o přesná čísla nejde). Ale běda žákovi, který do písemky napsal jiné číslo než 206!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 16:05

Re: dobré školy a touha po poznání

Slyšel jsem podobné příhody od lidí. My zatím školou povinní nejsme, tak sbírám zkušenosti od ostatních rodičů a porovnávám to s tím, co si ze školy pamatuji sám. Ale můj známý, resp. jeho (dnes už dospělý) syn zažil podobné věci. A vyrůstal trochu jinak (nějakou dobu i v zahraničí), tak byl zvyklý o věcech debatovat. Tady poněkud narazil. Nevím, nakolik je to pravidlo, ale úplná výjimka to zřejmě taky není.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Tužil 24.6.2011 15:32

Re: Bohudík za státní maturity

Máte pravdu v tom, že některé otázky byly dosti lehké, ale bohužel řada dalších byla dle mého názoru zcela zbytečná - hlavně v tzv.didaktických testech z češtiny.

K čemu je dobré zkoušet co si básník myslel? Připomíná mi to známé: Ó kolena, kolena nechť přiblíží se k jezeru! A známou odpověď: Básník na stará kolena zívá u jezera. A žák dostane sardel za zesměšňování klasické literatury.

Moc dobře si pamatuji ze svého studia na univerzitě, že tam byla řada opravdových vědců a expertů ve svém oboru, ale naprosto byli jako pedagogové k ničemu, protože nedovedli přístupně a vhodnou formou předat své znalosti studentům. Mám pocit, že stejný problém je s autory zkušebních otázek.

O administrativní náročnosti dnešních maturit je zbytečné hovořit, celá akce je naprosté plýtvání erárními prachy. Vyhodnocování trvající řadu dní, doručování výsledků elektronicky v době, kdy už maturant má mít papír v ruce ke zkoušce na vysokou školu - to je typická ukázka totální neschopnosti úředního molocha. Odvolávat se přitom na možnost porovnávání škol je čirá obezlička.

Pamatuji se, že u mé maturity rozsáhlé písemky celé třídy opravil náš kantor během tří dnů, pro ústní si otázky dělaly školy samy. Při zkoušce se přihlédlo i k výsledku písemky, protože byly případy písemky za jedna a ústní za slabou čtyřku - skončilo to za tři.Po zkoušce nám řekli výsledek a vysvědčení jsme dostali všichni na konci týdne najednou. Zažil jsem to jako student a později v praxi mnohokrát i jako předseda maturitní komise. Tak vím, o čem mluvím. Nevím, kolik to celé administrativně stálo, ale rozhodně tam nelítaly celostátní " melouny".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 24.6.2011 11:11

Re: Vždycky jsem si myslel ...

To je moc zajímavá myšlenka. Já jsem si to vlastně myslel taky. Myslím, že obojí se na tom podílí. Většina z nás by dokázala i spoustu věcí, které neděláme. Ale zároveň existují i věci, které nedokážeme, ani kdybychom se snažili celý život. Ale je pravda, že nosí-li dítě ze školy špatné známky z matematiky, neznamená to, že není schopné matematiku pochopit. Záleží na takové obrovské spoustě věcí, dokonce i takových (možná především takových), které vůbec nesouvisí s matematikou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ž. Halabudová 24.6.2011 8:14

Re: Ano, bez znalosti kompozitivní teorie jste všichni hloupí... Dzp.

Ještě, že tě tady máme, Janyško! Znalče!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Eliáš 24.6.2011 10:39

Re: Ano, bez znalosti kompozitivní teorie jste všichni hloupí... Dzp.

Nějaká taková teorie existuje? A vy ji znáte?

• reagovat
• nahlásit příspěvek