Vyhláška č. 440/2001 Sb. Ministerstva zdravotnictví stanoví výši, do které se poskytuje náhrada škody za bolestné nebo za trvalé ztížení společenského uplatnění. Tyto škody vznikají v důsledků úrazů a jiných poškození zdraví. Výši škody určuje příslušný lékař podle položek, tj. sazeb u jednotlivých diagnóz stanovených v přílohách vyhlášky. Každá položka má určitý počet bodů. (Například vážné mozkové poruchy pro těžké poranění hlavy 500 až 3000 bodů, oboustranná hluchota 3000 bodů atd.) Podle ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky hodnota jednoho bodu činí 120 Kč.

Vyhláška č. 440/2001 Sb. nabyla účinnosti 1. ledna 2002. Problém spočívá v tom, že od této doby probíhá inflace. Nyní, aby poškozený pořídil stejné hodnoty, musí místo 120 Kč vydat 155 Kč. Poškozený je krácen oproti občanovi, který obdržel odškodnění v roce 2002, nejméně o 35 Kč za každý bod. (Srov. údaje Českého statistického úřadu o míře inflace pod internetovou adresou www.czso.cz. Jde o stejnou situaci, jako by občan dostal k 1.1.2002 místo 120 Kč za jeden bod 85 Kč.

K tomuto je nutno dodat:

Podle čl. 1 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 se všichni lidé rodí svobodnými a jsou rovní v důstojnosti i v právech.

Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

Podle čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb. všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoliv diskriminace. Zákon zakáže jakoukoliv diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoliv důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu. Konstatování v předchozí větě se musí vztahovat i na podzákonné předpisy (tj. i na naši vyhlášku). Toto vyplývá zejména z čl.78 a 79 Ústavy ČR. Podle čl. 78 k provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Podle čl. 79 ministerstva, jiné správní orgány a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Připomínám, že vyhláška č. 440/2001 Sb. byla vydána Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Podle rozhodování Ústavního soudu lze uvažovat v kategorii rovnosti pouze v relaci mezi nejméně dvěma osobami ve stejném, resp. srovnatelném postavení. Nelze namítat nerovnost tam, kde zákon stanoví pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právního předpisu, stejné podmínky nároku.

Ve shora uvedeném případě tomu tak není. Jedná se o stejný právní předpis, vyhlášku 440/2001 Sb. Nepřihlédnutím k inflaci tato vyhláška stejné podmínky nároku pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právního předpisu, v žádném případě nestanoví. Občan odškodňovaný v roce 2002 dostal v nynější reálné hodnotě o třicet pět korun za bod více než občan po létech inflace odškodňovaný nyní (120 Kč k 1.1.2002 se rovná dnes 155 Kč). Podle Ústavního soudu je věcí státu stanovit podmínky, za kterých zvýhodňuje určitou skupinu osob, to ovšem za předpokladu, že tak činí ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. V našem případě se vůbec nejedná o veřejný zájem nebo veřejné blaho. Při rovnosti před tímtéž zákonem (právním předpisem) se vždy musí jednat o rovnost reálnou, nikoliv nominální. Inflace bude nadále znehodnocovat výši odškodnění, které je stanoveno § 7 odst. 2 vyhlášky, ale ústavní zásada rovnosti před tímtéž zákonem (právním předpisem) musí mít vždy přednost.

Proto Ministerstvo zdravotnictví přinejmenším zaspalo, když hodnota bodu ve vyhlášce není upravována souběžně s inflací. Zda jde o boj s Ústavou, posoudíme podle reakce na toto upozornění.

Autor je advokát