16.10.2021 | Svátek má Havel


PRÁVO: Ucho vlasti stále naslouchá

8.8.2007

Dne 7. srpna 2007 vyšel v internetovém deníku Neviditelný pes úvodník (Nepřítel naslouchá... a šmíruje!) o policejním odposlouchávání, sledování kamerami a podobných praktikách.

Zaujal mě nejen úvodník, protože totéž téma bylo inspirací k mému článku Ucho vlasti naslouchá před třemi roky (a změnilo se od té dob jen to, že dnešní ministr vnitra, který byl v minulosti sám terčem odposlechů a policejního sledování, má zřejmě v úmyslu věci konečně změnit).

Autor úvodníku porovnává počet odposlechů v ČR a v Kanadě.

Zaujala mě i reakce jednoho čtenáře, zřejmě podle nicku právníka:

"Nehledě na to, že poslechy jsou realizovány někdy i se souhlasem odposlouchávaného (jsou tato čísla započtena?) a navíc časově omezeny, takže tvrzení o přibývání 22 odposlechů denně je logický nesmysl - některý den naopak zřejmě bude výsledek záporný a celkových prováděných odposlechů ubyde. Spíše než počet SIMek by byl zajímavý počet jedinců, kteří ty SIMky užívají. Ukázalo by se totiž, že leckdo jich vymění za půl roku 4 až 5. Proč asi? Že mnohdy zjištěné skutečnosti pomohou usvědčit pachatele zvlášť závažné trestné činnosti? Vsjo ravno. A proto ať nepoučení a nepoučitelní dál křičí "fuj odposlechy"! Otázka CUI BONO je tady plně na místě."

Jímá mne hrůza, pokud toto je skutečně názor českého právníka.

Co takhle povolit u všech občanů domovní prohlídku za stejných podmínek jako telefonní odposlech. Nebo povolit obé kdykoliv se policii zachce. CUI BONO, jak říkáte. Třeba někdo chodí podezřele pozdě v noci domů. Proč asi?

Proč rovnou nezamontovat televizní kamery do každé domácnosti? Zjištěné skutečnosti by jistě mohly pomoci usvědčit pachatele zvlášť závažné trestné činnosti. Dokonce i méně závažné, která nám dnes ještě uniká. A zavést povinné pravidelné hlášení každého občna o jeho sousedech. Kolik trestných činů by mohlo být odhaleno...

Jsem asi nepoučitelný a nepoučený, a proto budu i nadále křičet "fuj odposlechy". A budu věřit, že k tak závažnému zásahu do soukromí a do občanských práv, který se rovná v každém jednotlivém případě pozastavení platnosti ústavy, by mělo dojít jen v těch nejzávážnějších případech a po důkladném zdůvodnění. Pokud se dozvídám, že pachatel nějakého běžného trestného činu byl dopaden díky odposlechu, ptám se, zda ještě naše policie po pachatelích pátrá (a zda ještě vůbec pátrat jinak, než vsedě u telefonního sluchátka, umí), nebo zda jednoduše všem "sprostým podezřelým" napíchne telefony a čeká, kdo se chytí.

Porovnejme si tedy čísla Kanady, země s téměř třikrát vyšším počtem obyvatel, země těsně geograficky a ekonomicky svázané se Spojenými státy, se kterými má společný prostor podobný evropskému Schengenu. S USA sdílí i společný problém organizovaného zločinu a drogové kriminality, s počtem odposlechů povolených u nás.

Podle výroční zprávy kanadského generálního prokurátora (ministra pro veřejnou bezpečnost) bylo v roce 2001 v Kanadě povoleno 152 odposlechů, z toho jen jeden s "normálními podmínkami", to je s časovým omezením. Pro 151 stanovil soudce další omezující podmínky.

V roce 2002 bylo povoleno 180 odposlechů, z toho 170 s dalším omezením.
V roce 2003 bylo povoleno 110 odposlechů, z toho 104 s dalším omezením
V roce 2004 bylo povoleno 141 odposlechů, z toho 138 s dalším omezením
V roce 2005 bylo povoleno 106 odposlechů, a ani jeden z nich nebyl povolen bez dalších omezujících podmínek.

A zde jsou čísla za ČR, podle Analýzy MV:

1999 3166 povolených odposlechů.
2000 5019 povolených odposlechů.
2001 5907 povolených odposlechů.
2002 6930 povolených odposlechů.
2003 8844 povolených odposlechů.
2004 9660 povolených odposlechů.
Čísla za rok 2005 a 2006 ministerstvo neuvádí.

Pokud se chceme utěšit tím, že "jsme v Evropě" a relevantní je, jak si stojíme v porovnání se zeměmi EU, máme smůlu i tady. Jestliže počet odposlechů je téměř stonásobný v porovnání s Kanadou, vzdalujeme se i Evropě, ten počet je zhruba trojnádobný oproti našemu sousedovi, Německu.

Až do nedávna existovaly tři vzájemně se lišící veřejně přístupné statistiky. Lišil se počet odposlechů udávaných v tiskové zprávě Ministerstva vnitra (Přesná zpráva o policejních odposleších), ve Zvláštní zprávě nejvyššího státního zastupitelství a ve Zprávě sněmovní Stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR. Například policie oznámila v roce 2001, že odposlechů bylo v roce 2000 5019 a jen v první polovině roku 2001 "proběhlo 5200 odposlechů".

Každá ze zpráv nám dávala jen celková čísla, žádná z nich nedávala přehled o tom, proč byli odposlouchávaní vyšetřováni, neexistovala veřejná statistika, která by podala informace o tom, pro podezření z porušení kterých paragrafů trestního zákona byla povolení vydána. V číslech nebylo odděleno odposlouchávání prováděné policií na žádost tajných služeb od odposlouchávání prováděného v rámci vyšetřování trestné činnosti policií ČR.

Podle analýzy vydané ministerstvem vnitra ČR letos, v roce 2007, nedocházelo dosud k žádnému systematickému hodnocení odposlechů, nebyly zpracovávány žádné analýzy, neexistuje systém ani odpovídající metodika pro sběr, průběžné vkládání a vyhodnocování dat odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Policie dodnes nemá relevantní data pro komplexní analýzu praxe odposlechů, jejich povolování a hodnocení.

Řečeno krátce a jednoduše, v odposleších si dosud každý dělal co chtěl. CUI BONO, vážený čtenáři?

Především to bylo dobře pro ty, kdo chtěli policejní odposlechy zneužívat.

Prostředí, kde není kontrola, je prostředím pro korupci. A takové prostředí je dobré pro lumpy. Všech barev a formátů, od zlodějíčků přes velké mafiány až po zkorumpovné politiky. Není to nic, co by přineslo benefit poctivým občanům, a proto vaše CUI BONO je kompletně mimo.

Praxe se snad zlepší, alespoň nový ministr vnitra prohlašuje, že změna je nutná, zasazuje se za ní. Doufejme že se brzy objeví příslušné legislativní návrhy.

V Kanadě, vážený pane, si můžete anonymní SIMku koupit stejně lehce, jako tady. Dokonce se tam nemusíte přihlašovat k pobytu, neexistuje tam "občanský průkaz", nemusíte policii "podávat vysvětlení"- policie totiž nemá právo si kohokoliv kdykoliv předvolat, a vysvětlit, zda se trestný čin stal či nestal, je povinností policie, nikoliv "potenciálního pachatele". Přesto je tam bezpečněji než tady a přesto, či spíše právě proto, tam vyšetřování a trestní stíhání končí usvědčením pachatele častěji než u nás.

Protože policie a soudy fungují, policie umí po pachatelích pátrat, justice je umí spravedlivě soudit a vzhledem k tomu, že policie umí vyhledat důkazy i mimo dosah telefonu, pachatel bývá obvykle potrestán. Což u nás podle vás už není možné bez mozolů na policejních uších.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.