Debaty kolem Davida Ratha naznačují nepochopení institutu obhajoby v trestním řízení. Které omyly jsou nejčastější?

1. Obhajoba je sprosté slovo. Není, jde o základní právo vyplývající z Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Právo na obhajobu má kořeny v minulosti, a přestože bývá v totalitních státech oklešťováno, fungovalo poměrně nezávisle i u nás před rokem 1989. Dnes v případě p. Ratha jde navíc o případ tzv. "nutné obhajoby", neboť pachatel je ve vazbě a hrozí mu trest vyšší než pět let.

2. Slušný člověk neobhajuje vrahy. O to nejde - obhájce nehájí skutek a nezajímá ho morálka pachatele, podobně jako lékaře osobností profil pacienta. A že by obhájci odmítali kauzu pana Ratha kvůli skutku, který udělal? Pochybuji – vždyť z praxe známe činy mnohem nechutnější – třeba nacistické zločiny, násobné vraždy nebo zneužívání dětí. Moudrý klient řekne svému obhájci pravdu – aby jej připravil na slabá místa, kterých pak může využít druhá strana. A pokud si klient přeje vinu popírat? Nic neobvyklého – vždyť se později může ukázat, že důkazy jsou nedostatečné, nezákonné nebo nepoužitelné. Ale nalijme si čistého vína – nevinně obviněných jsem v praxi zažila naprosté minimum. Justičních omylů je ve skutečném životě mnohem méně než příslovečného šafránu, i když ke zprošťujícím výrokům vzhledem k důkazní nouzi občas dochází. "V pochybnostech ve prospěch pachatele" je totiž další zásada, která má sílu zákona. A je-li společenská poptávka po kriminalizaci veřejného prostoru, nelze se někdy divit velkým očekáváním na začátku a prázdným bublinám na konci.

3. Obhájce stojí majlant. Nikoli nezbytně. Vyšší odměny si účtují spíše specialisté na obchodní právo a média naopak průměrné honoráře zveličují. Navíc známý klient nebo zajímavý případ mohou být pro obhájce vítanou formou reklamy. A komu zcela chybí finanční prostředky, tomu ustanoví soud obhájce bezplatně nebo za odměnu sníženou. Podobnou službu může poskytnout i Česká advokátní komora. Tak je vyloučeno, že by pachatel zůstal zcela bez pomoci. Takový případ by si koledoval o úspěšnou ústavní stížnost nebo žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva.

4. Cílem obhájce je dosáhnout zproštění pachatele. Omyl. Jeho úkolem je objasňovat klientovi práva a povinnosti a pomoci mu uplatnit vše, co může sloužit v jeho prospěch. Podobně jako není úkolem státního zástupce dostat pachatele do vězení, ale vykonávat dozor nad zachováváním zákonnosti a zastupovat stát v hlavním líčení.

5. Šikovný obhájce dokáže zázraky. Ne vždycky. Každý obhájce je limitován "rozdanými kartami osudu", tedy tím, co se přihodilo před zahájením trestního stíhání. Někdy ani skvělý právník nepomůže, minimálně však vysvětlí klientovi průběh řízení, bez omezení ho navštěvuje, bez přítomnosti třetí osoby se s ním radí a vlastními kroky mu minimálně nesmí neuškodit.

6. Obhajobu zvládne každý schopný právník. Kardinální omyl. Právníci se specializují podobně jako lékaři, profese obhájce je stejně odlišná od specialisty na autorské právo jako gynekologie od psychiatrie. Trestní řízení je jako strategická hra – nelze se ji dobře naučit jen z knih, nezvládne ji ten, kdo neovládá zákonitosti a možnosti, kdo nemá v malíčku trestní řád a neumí předvídat kroky dalších hráčů. K získání praktických dovedností a sebevědomí v jednací síni je obvykle zapotřebí mnoha let a desítek obhajob v malých trestních věcech vedených u okresních soudů. Na druhé straně – podobně jako v herectví i tady platí, že "není malých rolí". Prvním tahem je určení taktiky obhajoby – tedy zda klient bude zapírat či vypovídat, mlčet nebo se jen bránit. A vždy musí vědět, proč ten či onen krok činí. "Hraběcí rady" typu "Přiznej se a budeš mít polehčující okolnost" anebo naopak "Nic nepřiznávej a zapírej" mohou bez vyhodnocení všech šancí spíš uškodit.

Obhajoba není nic negativního, obviněný není čert a obhájce svou činností neříká, že skutek klienta schvaluje. Zda se klient s obhájcem domluví na zastupování, nebývá otázkou viny či neviny, ale vzájemné důvěry a podobných představ o taktice obhajoby. A ať si dnes o obhájcích myslíte cokoli, nezapomeňte, že se v postavení obviněného může ocitnout každý z vás. Postačí, když se budete nepřiměřeně bránit, špatně vyplníte daňové přiznání nebo v zuřivé hádce srazíte manželku ze schodů. A je zbytečné tvrdit, že se vám nic podobného nemůže stát!

Autorke je advokátka a šéfredaktorka Rodinných listů, současně je zkušebním komisařem pro advokátní zkoušku z oboru trestní právo a obhajoba

(článek byl v mírně zkrácené podobě uveřejněn v Lidových novinách)