Byznysmen, který v Česku přišel o miliardy, chce zemi hnát k evropským soudům i k arbitráži

Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš, zpívá v jedné ze svých nejslavnějších písní slovenský bard Richard Müller. Očividně to platí i obráceně. Podnikatel a miliardář David Beran by mohl vyprávět. Právě se schyluje k jeho další soudní prohře.

Nejvyšší soud totiž brzy rozhodne jeho spor se šéfem a vlastníkem strojírenského gigantu Vítkovice Holding Janem Světlíkem o akcie této firmy. A pro Berana to nevypadá nijak dobře.

O co ve sporu jde? Jak už to mezi bohatými podnikateli bývá, o miliardy. Společně privatizovali společnost Vítkovice lahvárny a následně také strojírenské Vítkovice. Pak se ale jejich záměry začaly rozcházet a v roce 2005 se definitivně rozhádali. Beran, který do té doby držel 45 procent vítkovického holdingu, se rozhodl spor přehrát na jiného svého obchodního partnera Karla Komárka mladšího a akcie mu prodal. To si ale nenechal líbit Světlík, protože měl na podíl předkupní právo. Mašinerie soudů a arbitráží mezi všemi třemi mocnými muži byznysu se rozjela. Mezitím se navíc Světlíkovi podařilo navýšit základní kapitál firmy, takže původní podíl se smrskl na necelých dvanáct procent. Akcie jsou již pět let v soudní úschově.

Loupež za bílého dne?

Aktuální platná rozhodnutí soudů říkají, že Beran, respektive Komárek, musí akcie Světlíkovi vydat. Komárkova KKCG chce toto rozhodnutí napadnout u Nejvyššího soudu. Ten ale bude nejdříve rozhodovat jinou související kauzu. Soudy totiž také řekly, že za akcie, jež mají dle Berana hodnotu pěti miliard korun, má Světlík zaplatit 60 milionů plus úroky. Vrchní soud v Olomouci však verdikt loni zvrátil a naopak Beran má platit Světlíkovi. A to Beran napadá. Pikantní na tom je, že žádný verdikt soudu pro něj vlastně není příznivý. Když soud řekne, že akcie Světlíkovi předávat nemusel, bude vítězem Karel Komárek. Když posvětí cenu 60 milionů, bude to Beran nazývat loupeží za bílého dne. A pak se obrátí na Ústavní soud a následně zamíří s žalobou kvůli porušení svých práv k některému z evropských soudů, jak avizují jeho spolupracovníci.

Britská eskapáda

Tam chce podle zjištění týdeníku Euro argumentovat také jiným svým vleklým sporem, který vypadá podobně, ale britská justice rozhodla ve prospěch Berana. Jde o letitou kauzu DB Invest, což byla na přelomu tisíciletí Beranova klíčová firma. Tu ovládli její manažeři Petr Novotný a Radim Šimara. Společnost se později přejmenovala na GBI Investments CZ a její akcie byly vloženy do zahraniční matky GBI UK. Majetek pocházející z operací těchto firem – především se jednalo o zažalovanou miliardovou pohledávku za tehdy ještě státním Transgasem – měl podle dohod skončit v Beranově nadaci Lacontha v Lichtenštejnsku. Řetěz se ovšem zadrhl. V roce 2007 vyvedli manažeři akcie GBI CZ z britské matky a převedli je slovenským podnikatelům Borisi Jakešovi a Juraji Nestarcovi, stojícím za společností General Factoring, která se živí vymáháním pohledávek. Ano, je to přesně ta firma, jež se snažila kvůli pádu IPB vymoci na ČSOB 40 miliard korun v mezinárodní arbitráži, kde ovšem pohořela.

Česká GBI pak v roce 2007 vstoupila do likvidace a jen při snižování základního jmění si Nestarec s Jakešem přišli na více než 100 milionů korun. Lacontha vyšla naprázdno. Britská matka, jíž nezůstal žádný majetek, pak spadla do konkurzu v roce 2010 a konkurzní správci se začali domáhat majetku, který byl podle nich z GBI vyveden neoprávněně. Britské soudy jim daly za pravdu. Slovenským podnikatelům nařídily vrátit finanční prostředky britské GBI, která by je předala Laconthě. Dokonce následně, protože tohoto příkazu neuposlechli, udělil britský soud Nestarcovi s Jakešem za pohrdání tamní justicí nepodmíněné tresty a oba čelí exekucím na majetek.

Konkurzní správci zároveň podali žaloby i na Šimaru s Novotným a na základě žádosti pak české soudy obstavily jejich majetek. Loni pak na oba přišla na českou policii nová trestní oznámení. A právě zde se kruh uzavírá. Anglický konkurzní správce má totiž pocit, že česká úřední moc vůbec nekoná. Státu proto hrozí mezinárodní arbitráží na náhradu škody.

Týdeník EURO 27-28/2012, 2.7.2012