Boj s alkoholismem a kouřením je chvályhodný. Musí se ale dělat s rozumem

Ministr zdravotnictví Leoš Heger nelení. Jeho ministerstvo připravilo návrh nového zákona o ochraně před škodami působenými návykovými látkami, který nahradí stávající zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Jde tedy o zcela nový zákon, nikoliv jen o novelu, jak se též mylně objevilo v médiích.

Mělo by mimo jiné dojít k ráznému zpřísnění prodeje alkoholu a tabáku. Kromě úplného zákazu kouření v restauracích návrh zákona také výrazně zvyšuje pokuty za nalévání mladistvým, které by mohly dosáhnout až několika milionů.

K celé věci mám ambivalentní postoj. Některé prvky vítám, jiné mi přijdou nebezpečné.

Nový zákon má také ambici zcela zakázat kouření ve všech restauracích, kavárnách a hospodách. Což mnozí kritizují a mluví o omezení svobody podnikání.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Toto proslulé motto dnes znají snad i středoškoláci, ale našim kuřákům, praktikujícím svůj zlozvyk na veřejnosti, stále nic neříká. Pokud se někdo snaží navrhnout omezení kouření na veřejnosti, je hned označen jako nepřítel svobody (nebo dokonce za komunistu), kde je však svoboda nekuřáků?

Podle údajů České koalice proti tabáku (ČKPT) nemoci způsobené kouřením tabákových produktů každý rok zapříčiní jen v Česku 18 tisíc úmrtí. Avšak nemusíte být přímo kuřákem, i tak se vám cigarety, respektive jejich kouř, mohou stát osudnými. V ČR každoročně zmaří pasivní kouření více než patnáct set lidských životů! Tedy kvůli nešvaru jiných definitivně ukončí svou životní pouť na 1500 nevinných nekuřáků. Pozor, v důsledku pasivního kouření zemře téměř dvojnásobný počet lidí, než kolik jich je obětí automobilových nehod na silnicích. Pasivní kouření, nejen dle lékařů z ČKPT, způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní, tedy především kardiovaskulární, nádorová a chronická plicní onemocnění.

Jeden krátký pracovněprávní šleh: divím se pracovníkům v pohostinství (resp. jejich odborovým organizacím), že se doposud rázněji neozvali proti krajně nezdravému pracovnímu prostředí, jemuž jsou denně vystaveni.

Za rozumné pokládám, že kuřáci a kuřačky nebudou muset zmizet z restauračních zahrádek, jak původně ministerstvo plánovalo. Zde riziko pasivního kouření dle mého soudu vážněji nehrozí, takže to by šlo skutečně o nadbytečné omezování svobody podnikání.

V Evropě je již v platnosti naprostý zákaz kouření v restauracích například v Irsku, Itálii, Maltě, Litvě, Švédsku, Norsku, Francii. Myslím, že Česko by se mělo co nejdříve do této zdravější rodiny také přidat! Takže Hegerův návrh v tomto směru velmi vítám.

Pokud by zákon prošel, zvýšily by se rapidně pokuty za nalévání mladistvým. Za nedodržení zákazu prodeje alkoholického nápoje nebo tabákového výrobku osobám mladším 18 let by provozovateli měla hrozit pokuta až jeden milion korun. Pokud někdo prodá alkohol osobě mladší 15 let, bude možné mu uložit pokutu až dva miliony korun. Stranou ponechme, že pokutu zaplatí provozovatel, takže vykutálenější servírka může svému chlebodárci, lidově řečeno, pěkně zavařit...

Ochranu mladistvých přirozeně vítám, nicméně problém je, že dle stávající ustálené judikatury jak evropské (Evropský soud pro lidská práva, například kauza Mamidakis proti Řecku), tak české (četné rozsudky Ústavního soudu ČRa Nejvyššího správního soudu) sankce nesmí být likvidační! A to zde, zejména u menších podnikatelů, reálně hrozí. Souhlasím, že pokuta má rozumně plnit funkci preventivní a represivní, nesmí být ovšem likvidační. I zde platí okřídlené less is more!

Možná by stačilo důsledněji vymáhat zákony dnešní a nevymýšlet úpravu novou, ale to je v ČR problém obecnější, nejen v oblasti ochrany zdraví.

Autor je právník, vysokoškolský pedagog

LN, 30.1.2013