Jeden z posledních mediálně známých případů, týkající se ukončení lékařské péče. Rodičům třináctileté Američanky Jahi McMath se podařilo získat u soudu příkaz, aby jejich dcera zůstala připojena k dýchacím přístrojům minimálně do 7. ledna.

Oficiálně se píše, že u dívky je stanovena mozková smrt. Smrt mozku znamená smrt. Jestliže se o někom má rozhodnout, že je mrtvý, tak je to na základě vyšetření mozku. Pokud se při opakovaném angiografickém vyšetření nenaplňuje mozek kontrastní látkou nad bází lební, pak se jedná o mozkovou smrt a mrtvý - pokud před tím vyslovil souhlas, případně nevyslovil nesouhlas (to je jak kde) - může být považován za dárce orgánů.

Podobný případ, jaký je dnes medializován, se přihodil v obráceném gardu před několika roky. Byl to případ Terezy Schiavo, kde její manžel trval na odpojení, kdežto rodiče byly zásadně proti. Nyní na odpojení zdá se tlačí lékaři, protože považují za nesprávné, aby v takové situaci, jaká nyní je, byla dívka nadále udržována ve stavu, v jakém se nachází.

Je to konflikt mezi názory vykonavatelů lékařské péče a zákonnými zástupci. Ani lékařská rozhodnutí nejsou vždy zcela racionální a ani nelékařská nemusí být zcela iracionální. Je však pravda, že každá péče něco stojí, a je tedy otázkou, zda mezi lidmi panuje ochota na určitý druh péče přispívat, protože celá medicína, tak jak ji známe dnes, je aktuálním výrazem dobové podoby lidské solidarity a nemá žádný definitivní a předem určený cíl. Společnost může investovat jen omezené prostředky do lékařské péče, i když by, pro dosažení většího efektu, mohla investovat více. Ale jsou i jiné priority - kultura, vzdělání, bezpečnost atd., takže záleží ve skutečnosti jen na alokaci zdrojů.

Za situace, kdy zdroje jsou, může docházet k takovým dohadům, jaké jsem zmínil výše. Pak se hledá nějaké správné etické řešení, ačkoli je jisté, že se jedná o dilema, kdy určitými logickými operacemi mohu dospět k dvěma rozdílným názorům.

1. Rodiče jsou zákonnými zástupci dívky a k jejich nezcizitelným právům patří spolurozhodovat o tom, jaké prostředky mají být použity.

2. Tam, kde se ukazuje, že péče o pacienta cestou poskytování medicínských prostředků nemůže vést ke zlepšení jeho stavu, je nerozumné tyto prostředky poskytovat.

Meritum věci je však ukryto v nikoli nepodstatném detailu: Má společnost vynakládat prostředky, které jsou většinou společnosti chápány jako zbytečné a nadměrně zatěžující? Vezměme si situaci v některých afrických zemích, kde je rozšířená malárie. Malárie je skutečná nemoc a dá se léčit, ale kdyby se některý africký stát malárii skutečně rozhodl vyléčit, možná by dosáhl určitého úspěchu, ale za cenu toho, že by se zruinoval i nad míru svého nynějšího stavu. Medicínské cíle nejsou ty nejdůležitější - s tím je třeba se smířit.

V případě, kdy se jedná o dívku, kterou si rodiče nepřejí odpojit od přístrojů, nejde tedy o hledání názoru, který by byl správný a platný na věky věků a pro všechny podobné situace, ale o možnostech (a to i finančních), které společnost a žadatelé mají.