Se zájmem jsem si přečetl článek Jiřího Olšovského Přerod v myšlení, proměna ve vidění světa”. Je to jakýsi filosofický manifest zeleného progresivismu. V dalším textu budou citace z uvedeného článku vyznačeny kurzivou. Nechci a neumím obsah hodnotit podle jeho filosofické stránky, filosofii nerozumím a bez mučení se přiznám, že u křížení různých hrozících nelinearit se docela ztrácím. V diskusi pod článkem to někteří čtenáři považovali za ironii či humornou nadsázku. Bez ohledu na to, zda to autor myslel vážně nebo ne, pokud si představíme aplikaci těchto myšlenek do společenské praxe, veškerý humor končí a začíná běhat mráz po zádech.

Podívejme se jen na několik nejvážnějších myšlenek:

Půjde o vštěpování přirozeně-přírodního environmentálního ladění lidí, aby jejich příští mravně-morální a praktické působení ve světě bylo dostatečně citlivé k přírodě a kosmu. A o kousek dál: Probudit náležitou péči o bytí bude těžké, ale jistá naděje je v pěstování kvalitní výchovy a vzdělání, a to od malička.

Jak by to mělo prakticky probíhat? Těžko si představit něco jiného, než že autor zde volá po tvrdé indoktrinaci těmi jedině správnými myšlenkami, a to už od nejútlejšího dětství. To ovšem vyžaduje vyházet ze školství všech stupňů všechny, kteří nejsou dostatečně “uvědomělí”, nebo alespoň nedakážou tu uvědomělost věrohodně předstírat. My starší si ještě pamatujeme “uvědomělost” jako důležitý kvalifikační předpoklad, a že tehdy šlo o uvědomělost třídní a nyní by šlo o ekologistickou, na podstatě procesu nic nemění. A progresivisté by to jistě dokázali posunout ještě dál. Při vědomí debaklu, jaký utrpěla školní indoktrinace v někdejších zemích tábora míru a socialismu, který lze připsat nežádoucímu vlivu neuvědomělé rodiny, by ještě více tlačili na destrukci tradiční rodiny a eliminaci vlivu rodičů na děti.

Jiný požadavek autora zní: Je nutno rozloučit se s antropocentrickými, falešně optimistickými názory klimapopíračů a klimaskeptiků, kteří blokují úsilí o „klimatickou neutralitu“. Jenže jak se v praxi rozloučit s nějakými názory? Jde to přirozeně ve chvíli, kdy se tyto názory ukáží jako zcela nesmyslné. Jenže názory zpochybňující nějakou budoucí katastrofu se ukáží jako zcela nesmyslné teprve v okamžiku, kdy ta katastrofa dle předpovědi nastane. Ale to by autorovi asi nevyhovovalo. A rozloučit se s názory, které zjevně zcela nesmyslné nejsou, je nadmíru obtížné. Z historie známe řadu pokusů o něco takového, počínaje tvrdou cenzurou, přes nyní módní “deplatforming” až po profesní či fyzickou likvidaci jejich nositelů. Z článku není zřejmé, kterou metodu by autor doporučoval, nicméně z historie také víme, že trvalé potlačení názorů těmito metodami nebývá zcela úspěšné – potlačované názory přežívají v “podzemí” a mívají tendenci ještě sílit. Pokud nemá totalitní moc technologii na kontrolu myšlenek (a tu naštěstí zatím nemá), pak všechny uvedené často drastické metody potlačování názorů mívají jen dočasný efekt.

K tomu je ještě potřeba dodat poznámku o skepsi ve vědě. Věda hodná toho jména musí být skeptická ze samého svého principu, a to i vůči svým vlastním výsledkům. Jsou-li skeptické názory potlačovány, znamená to ideologizaci a ustrnutí, věda se dostává mimo hru a je nahrazena ideologií.

Nu a ještě přidejme: Může tedy dojít ke změně ve vlastním chování a celkovém naladění lidí, především ke zlomení chamtivosti a ziskuchtivosti plutokratů a oligarchů, kteří nemají nikdy dost. Zde už autor asi nechtě prozrazuje, že násilí ve jménu ideje mu není cizí. Lámání či zlomení si lze sotva představit bez nějaké míry násilí. Vtírá se představa, jak byli v polovině minulého století lámáni kulaci, buržujové a reakcionáři v gulazích a uranových dolech. I zde se argumentovalo chamtivostí a ziskuchtivostí. No a nedlouho předtím byli lámáni židé, demokraté a mnozí další v koncentrácích a plynových komorách.

Na závěr otázky: Uvědomuje si autor, čemu dává svým textem filosofické požehnání? Nebo mu vyhovuje, že se toho textu mohou zmocnit fanatici, pro které nebude žádná oběť (těch druhých) ve jménu záchrany planety a přírodně-kosmických cyklů dost velká a třísky budou létat ještě víc než dříve? Nebo se chce zařadit po bok významných filosofů, jejichž myšlenky byly využity či zneužity totalitními ideologiemi k dehumanizaci a následné likvidaci názorových odpůrců či celých segmentů obyvatelstva? Nebylo takových málo.

Nikdy jsem necítil potřebu psát do novin, ale nad článkem pana Olšovského mě napadlo, že v takovémto případě opravdu může platit nyní moderní heslo “silence is violence”.