Možná jsou mé představy o tom, jak by mělo vypadat zpravodajství v tisku, zidealizované, ale stále jsem se ještě nevzdala přesvědčení, že psát objektivně lze. A to i přesto, že rovněž u nás (ostatně kde dnes ne?) platí v mnoha případech stará známá formulka "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Proč si však tudíž politické strany nepořídí a nezafinancují vlastní deníky, kde by zaměstnávaly své příznivce, kteří by o nich psali ódy a do země zašlapávali jejich oponenty? Proč se toto nenápadné, avšak znatelné ovlivňování děje rádoby tajně?

Praxe tohoto utopického návrhu by pak měla asi takovou podobu: například skalní "ódéesák" by si ráno koupil noviny, v nichž by byla fakta (a podotýkám opravdu fakta!) zpracována z pohledu jeho oblíbené strany, početl by si, oddechl by si a nemusel by se vztekat, že "už tam soudruzi zase propagujou ty blbý komanče". Anebo takový lidovec by ve svém potenciálním Křesťanském večerníku zaplesal nad tematickou dvojstranou věnující se problematice navrácení Chrámu sv. Víta církvi, kde by v rozsáhlém rozhovoru spokojeně přitakával kardinálu Vlkovi a zároveň by v listu nenašel jediný článek obhajující právo státu na tuto památku...

Samozřejmě, je to přehnané a nadsazené, ovšem jistá funkčnost by existovala. Vlk v podobě politické strany by se nažral a koza reprezentovaná čtenářským spektrem by zůstala celá. Nabízí se otázka, zda by takové noviny po několika měsících nezkrachovaly.

Zastávám názor, že hlavním kritériem pro rozpoznání kvalitního novináře je jeho nezaujatost. Mluvím o zpravodajství. V publicistice, nechť se pánové a dámy vyřádí, jak je jim libo, pomlouvají, tepou a neberou si servítky. To se také od ní očekává. Pro mě jako čtenáře je ale nejhorší, když v seriózním celostátním deníku, který by měl ve zpravodajské části informovat co nejvíc objektivně a pokud možno pro všechny cílové skupiny, cítím z článku žurnalisty jasný negativní nebo naopak přehnaně pozitivní postoj k určité straně, události či jevu. Jak známo, média nás ovlivňují více než cokoliv jiného, a jak si pak máme utvořit celistvý pohled na věc? Zůstat nestranný je pekelně těžká věc. Člověk musí nasbírat co nejvíce informací, překousnout a potlačit své přirozené sympatie, snažit se vžít do kůže všech zúčastněných stran a nikomu nekřivdit ani nestranit. Nelze se tedy divit tak řídkému a sporadickému výskytu vynikajících novinářů. Možná by se dali spočítat na prstech jedné ruky.

Takže, vážení žurnalisté, apeluji na vás a vaše svědomí. Opravdu přes svůj absolutní osobní odpor dejme tomu k názorům nového ministra zdravotnictví Ratha dokážete uznat a na papír napsat, že i on umí přijít s kvalitním návrhem, o kterém by stálo zato alespoň přemýšlet...?