Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká se nemusí omlouvat Petru Uhlovi za to, že o něm v nějakém rozhovoru řekla, že lže. Soud pravomocně zamítl jeho žalobu na ochranu osobnosti, kterou se omluvy domáhal. Pro novináře to sice není nejlepší vysvědčení, ale záleží na každém, jak s ním naloží. Petr Uhl přitvrdil. Jeho středeční komentář s názvem „Dračí sémě exministra Pavla Němce“ (Právo, 5.8.2009) je toho důkazem. Stále stejné lži, špinavosti a zlobu v jeho podání už nelze přejít mlčením. Jediné co snad lze ještě na Uhlovu „omluvu“ uvést je, že by bez této výzbroje jako komentátor musel skončit. Se slušností, fakty a pokorou by to asi neuměl.

S tím, že Uhl nevzal nebo nechce vzít na vědomí zrušení rozsudku soudce Vojtěcha Cepla pro nepřezkoumatelnost, jsem se už smířil, ale přesto by měl být při užívání označení „justiční mafie“ zdrženlivější. Označení je to nespravedlivé, a proto urážlivé a ubližuje. Petr Uhl to ale tak chce. Pokud nazývá bývalého ministra spravedlnosti Pavel „Katar“ Němec, je to nejen ubohé, ale také zlé a nebezpečné. Co na tom, že Nejvyšší soud konstatoval, že Pavel Němec jako ministr spravedlnosti postupoval při předání tzv. katarského prince do země původu v souladu se zákonem. Petr Uhl pro to má své vysvětlení: Místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera je Němcův kamarád a podle toho vypadají i rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pro skutečně nezávislé soudce je to vysvětlení nejen hrubě urážlivé, ale současně i zpochybňující důvěru v jejich nezávislost a nestrannost. Kdo z nich by ale, nedej Bože dokonce snad jako bývalý komunista, zasloužilému disidentovi odmlouval. A Uhl to ví a umí toho beze strachu využít a klidně ještě přitlačí. A tak Pavel Němec podle Uhla nezachránil jen katarského prince, ale jako přítel místopředsedy Nejvyššího soudu, v řízení před Nejvyšším soudem, i celou řadu dalších stíhaných šibalů. Jmenovat je, nebo dokonce něco dokazovat, nepotřebuje. Stačí, když v jinak nesrozumitelném blábolu zmíní Koženého, Krejčíře a Pitra a on už si to dá vnímavý čtenář dohromady. A výsledek? Čím známější jméno, tím větší plivanec. Co na tom, že je to jen další nehorázná lež, protože nikdy k ničemu takovému nedošlo. Kauzami Koženého a Krejčíře se nikdy nezabýval, protože k tomu nebyl důvod, a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch Pitra nevyhověl. Ve lhaní a manipulaci, bez nebezpečí, že by se někdo ozval, je proto možno pokračovat. Je proto téměř nepodstatné, že v udání na Pavla Němce za podávané stížnosti pro porušení zákona není o Pavlu Kučerovi ani slovo a že celé šetření o tomto udání dopadlo negativně. Podle Petra Uhla Němec s Kučerou unikli trestnímu stíhání protiprávním postupem státního zástupce, a to na pořádný plivanec rozhodně stačí.

Proč to všechno? Účel světí prostředky a opakovaná lež se stává pravdou. Před tak pošpiněnými individui je třeba se mít na pozoru. Ještě tak, aby někdo dal na jejich rady nebo dokonce doporučení. Petr Uhl ví a poví všechno. Danielu Kovářovou do funkce ministryně spravedlnosti doporučila skupina Kučery a Němce, je to jejich kamarádka, a protože jsou to špinaví mafiáni, je od nich umazaná i Kovářová, a možná, že je také mafiánka. Co na tom, že nic z toho není pravda a že jde jen o další zlou a nebezpečnou lež. Daniele Kovářové taková lež ubližuje dnes a denně a ubližovat jí bude ještě dlouho do budoucna. Petr Uhl se o to jistě postará a plivanec se stírá špatně. Mirka Topolánka na takové lži musí urážet už to, že je mu podsouváno, že udělal něco, co by bez rady či dokonce tlaku dvou profláknutých lobbistů sám nikdy neudělal. Mirek Topolánek má své poradce, ale Němec ani Kučera mezi ně nepatří a rady, neřku-li doporučení, od nich nepotřebuje. Taková je pravda, ale ta novináře se shora zmíněnou výbavou nezajímá.

Renatu Veseckou tentokrát Uhl odbyl jen jedním zlým a nepravdivým tvrzením. Daniela Kovářová podle něj do funkce krajského státního zástupce jmenovala muže, jenž Vesecké protiprávně pomohl. V čem spočívala protiprávnost a v čem pomoc, ví asi jen Uhl, ale jako plivanec to musí stačit. Zdánlivý nezájem o Veseckou si vynahradil Uhl dva dny nato stejně zlým komentářem nazvaným „Houba neměl poslouchat Veseckou“ (Právo, 7.8.2009). Ale to je na samostatný článek.

Jak dál s Petrem Uhlem? Slova a fakta pro něj nic neznamenají, soudní rozhodnutí také ne. Tak nevím a čekám na další kbelík žluči.

Autor je místopředsedou Nejvyššího soudu