Děs eurofilů již z pouhých úvah o možnosti vystoupit z novodobé modly lidstva, Evropské unie, se projevuje opakovaným obviněním euroskeptiků z šíření lží, polopravd, nesmyslů. O tom má jasno například jeden z eurofilního novinářského klanu Housků v článku Migranti dostanou přidáno. Češi věří nesmyslům a Vlastimilu Vondruškovi (HN, 14. 3. 2018).

Jak „lžeme“ o Bruselu

Ondřej Houska na téma „uprchlických“ kvót uvádí: „Jenže podle pravidel, se kterými jsme dobrovolně souhlasili, prostě o takové věci je možné rozhodnout hlasováním, jednomyslnost není potřeba.“ Ano, bylo chybou, že jsme Lisabon přijali. Jak ale bylo toto přijetí „dobrovolné“, si mnozí pamatujeme - děs, hrůza a „periferie“, jen to by nás čekalo v případě odmítnutí. Vždy pravdomluvní eurooptimisté nás také masírovali televizními promluvami. Zuzana Roithová k Lisabonské smlouvě řekla: „Nevěřte zlomyslným lžím, že nám sem jižní státy budou posílat azylanty... Společná azylová a přistěhovalecká politika nám umožní udržet migraci pod kontrolou.“ Ne, pane Housko. To nejsou euroskeptické polopravdy. To je eurofilní nepravda.

Nazývat naše přehlasování ve věci kvót „diktátem Bruselu“ je dle Housky lež. Brusel prý nic nenadiktoval, rozhodly ostatní země EU. Jaká jsou fakta? Návrh rozhodnutí 2015/1601 o kvótách navrhla Evropská komise, Rada EU návrh projednala a po vyjádření Evropského parlamentu také přijala. Evropská komise je přitom čistě unijní orgán, jehož členové nesmějí jednat ve prospěch svých členských států, Rada EU je unijní orgán, ve kterém hlasují ministři za členské státy, a Evropský parlament je unijní orgán bez vazeb na vlády členských států. Všechny tyto orgány sídlí (i) v Bruselu.

Suverenitu jsme neztratili. Vlastně ano...?

Autor se také podivuje nad tím, že jsme přijali pravidla, která omezují naši suverenitu, ale přitom se se ztrátou suverenity nikdy nesmíříme. Na to je třeba připomenout výrok (nejen) Cyrila Svobody, tehdejšího ministra zahraničí, z doby před referendem o připojení k EU. Vstupem prý suverenitu neztratíme. Tehdejšího prezidenta Klause, který na toto téma varoval, ministr Svoboda poslal zpět do školy, protože vstupem prý žádnou suverenitu ztratit nemůžeme. Lhal tehdy eurofil Svoboda, nebo dnes eurofil Houska? Nebo se pan ex-ministr jenom mýlil?

Podobně Svoboda, ale i tehdejší premiér Špidla mátli o euroústavě. Premiér například řekl, že narozdíl od Smlouvy z Nice dle systému v euroústavě „máme jeden hlas, Němci jeden hlas, Francouzi jeden hlas. Tam jsme si rovni.“ S pravdou to nemá nic společného - váha hlasů členských států dle euroústavy (později přejmenované na „Lisabonskou smlouvu“) odpovídá proporčnímu podílu obyvatel daného státu na populaci celé EU.

Houska trumfuje výroky, že náklady na administrativu v Bruselu představují jen šest procent unijního rozpočtu. Evropská byrokracie je dle něj mnohonásobně levnější než ta česká. Těžko říci, z čeho vychází. Kapitola „všeobecná veřejná správa a služby“ představuje 10 % výdajů českého státního rozpočtu. To není „mnohonásobně více“. Navíc je česká státní správa odpovědná právě za plnění právních aktů EU. Do unijního rozpočtu se nezapočítávají žádní zaměstnanci agentur potřebných pro styk s Bruselem. Kde je asi více nákladů lidské práce - v centrále, která řídí od stolu, nebo v nejspodnějších patrech hierarchické pyramidy, se všemi úředníčky, kteří musí pokyny centrály vymáhat na obyvatelstvu?

Je věcí vkusu a osobního stylu, když někdo uráží své názorové oponenty nebo publicisty, se kterými nesouhlasí. Když ale Ondřej Houska prezentuje euroskeptiky jako lháře, mohl by si dát více práce přinejmenším s pravdivostí vlastních původních tvrzení.

konzervativní publicista