Zpráva o tom, že poslanecká sněmovna schválila ve středu 13. července 2011 zrušení reklamy na ČT1 a ČT24 od 1. ledna 2012. Podle obchodního ředitele České televize Roberta Kvapila znamená tato změna pro Českou televizi jen kvůli tomu, že končí teleshopping a sponzorské vzkazy před pořady, ztrátu ročně ve výši 180 milionů korun. Celkově reklama v roce 2010 přinesla televizi 530 milionů z celkového sumy 7,3 miliardy korun, s kterými naše veřejnoprávní televize hospodaří. Reklama na veřejnoprávních kanálech tedy zůstane jen na ČT2 a ČT4, sportovním kanále, a o zmíněných půl miliardy se zvýší příjmy privátních televizí.

Ta ztráta z celkového rozpočtu sedmi miliard zase nepředstavuje tolik. Co si tedy myslíte, je to pro občany dobrá zpráva, nebo špatná?

Na tuto zprávu je možné se dívat hned z několika úhlů a upozornit na tři aspekty. Za pozornost stojí, že se tak stalo v době, kdy Česká televize de facto nemá ředitele. Jiří Janeček ze zdravotních důvodů odchází k poslednímu srpnu a o zásadních věcech již odmítá logicky rozhodovat. Nový ředitel by mohl být zvolen, pokud zájemci odevzdají své projekty do 22. srpna 2011, nejdříve zřejmě 21. září 2011. Není tedy v současné době nikdo, kdo by na veřejnosti obhajoval vehementně zájmy České televize, i když je třeba připomenout, že původně chtěli politici zakázat reklamu na všech kanálech ČT, přijaté řešení je kompromisní. Z pohledu staré Evropy je to přesto neférové jednání: politici by měli počkat a takové rozhodnutí učinit, až bude jmenován nový ředitel. Za takovéto situace se dá totiž rozhodnutí parlamentu vnímat i jako snahu využít stav dočasného oslabení, který v ČT bez plnohodnotného vedení vládne.

A další aspekt, který byste chtěl připomenout, se týká čeho?

Ten se týká volby kanálů, z kterých reklama zmizí. Jak známo, výnos z reklamy se počítá ze sledovanosti a ta je na kanálech ČT2 a ČT4 velmi malá v porovnání s ČT1. Naposled se sledovanost ČT1 pohybovala mezi 15 a 16 procenty, zatímco sledovanost ČT 2 se pohybuje mírně nad 5 procenty a ČT4 nad 3 procenty. Příjmy, které půjdou z ČT2 do Státního fondu kultury budou výrazně menší, než kdyby zůstala reklama na ČT1, a zisky, které půjdou z ČT4 na výrobu sportovních pořadů, budou ještě menší. Kdyby politikům skutečně záleželo na podpoře české kultury, nemohli by nikdy zrušit reklamu na ČT1, ale logičtější by naopak bylo reklamu zakázat na kulturním kanále ČT2. Toto rozhodnutí je vlastně podobné jako zvýšení daně na knihy a tiskoviny vůbec: je protikulturní, což ohrožuje podstatu národa.

A třetí aspekt, z kterého je možné se dívat na zrušení reklamy na ČT1 a ČT 24, se týká čeho?

Ten se týká logicky poplatků, které platíme. Stavba studia v Brně, nového studia pro zpravodajství, které ČT nutně bude brzy potřebovat, výroba nových pořadů, digitalizace archivu, udržování fundusu, restaurování a úpravy starých kopií atd. To jsou většinou úkoly, které nikdo jiný v České republice není schopen zajišťovat, rozhodně ne privátní televize, stojí stále víc a víc peněz, takže se lze s velkou pravděpodobností domnívat, že tento krok v ne moc vzdálené budoucnosti povede ke zvyšování poplatků za Českou televizi. Neexistenci reklamy si bude muset každý český občan nakonec zaplatit ze své peněženky, a to v době, kdy se pro něj zdražuje úplně všechno. To rozhodně nelze považovat za větší občanský komfort.

Zajímavé je sledovat tyto změny i v evropském kontextu, protože právě v těchto dnech po problémech Ruperta Murdocha, který těsně před tím, než by mu britský parlament zakázal koupit dalších 61 procent BSkyB, od koupi odstoupil, se hovoří o posilování veřejnoprávních médií, u nás dochází zmíněným krokem k oslabení České televize. K odhalení nekalých praktik pana Murdocha přispěly hlavně noviny The Guardian a právě veřejnoprávní televize BBC.

Autor je novinář a spisovatel