Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo tento týden v mediálním světě?

Jak média fungují v době prohlubující se politické krize. Ukázat si to můžeme transparentně na tom, co se stalo přesně před týdnem, kdy se ukázalo, že Vít Bárta podle dokumentu Strategie 2009 - 2014 šel do politiky s cílem, aby upevnil svoji ekonomickou moc a postavil úspěch nové strany na propojení detektivní agentury ABL s politickou stranou Věci veřejné. Mladá dronta Dnes o dokumentu z roku 2008 obšírně referovala, přinesla portrét Víta Bárty a schéma jeho vztahů a umístění jeho lidí na různých vlivných postech státní správy. A to vše učinila, aniž svým čtenářům přiblížila, od kdy tento dokument má k dispozici a proč zvolila ke zveřejnění právě toto datum. Na titulní straně stálo, že MFDnes získala interní dokument. Tečka. Jinými slovy neupozornila zřetelně a jasně na to, že se zveřejněním takových informací - na což měla právo a asi by tak učinila i jiná média - může být jen nástrojem cizí vůle, jiné hry, kterou nemá v režii. Že existuje s velkou pravděpodobností možnost, že sama redakce slouží k manipulaci veřejnosti. O tom by občané měli každopádně vědět.

Pokud tomu dobře rozumím, MF Dnes se dopustila jen jiného přestupku proti novinářské etice než Respekt v pondělí 4. dubna, který zveřejnil infornmce získané od pany poslance Škárky z Věcí veřejných?

Respekt sice porušil pravidlo off the record, tedy z jednání nepořizovat záznam, a prozradil i zdroj, tedy pana Škárku, že mu sdělil informace o úplatcích poslanců VV, ale - pokud víme - učinil tak proto, že tutéž informaci měl potvrzenou i z jiného zdroje a dokonce se prý o tom hovořilo i v kuloárech sněmovny. Dovedu si představit, protože šlo o informaci velmi závažnou, že za takové situace bych se na místě Erika Taberyho rozhodl pro zveřejnění, kdybych seděl na jeho místě, i já. Občan a čtenář nebyl uveden v omyl, Respekt na sebe všechny detaily prozradil a i zdůvodnil, proč tak učinil. Navíc události následujících dnů stvrdily, že Respekt udělal dobře, protože stál na počátku rozkrytí nečestných praktik naší současné politiky, o čemž by měl volič vědět.

Mladá fronta Dnes naopak tím, že nezveřejnila hned okolnosti, jak k dokumentu o strategických plánek ABL a strany Věcí veřejných přišla a že je s největší pravděpodobností jen obětí hry, a že tudíž zveřejnění těchto informací může svádět na falešnou stopu i veřejnost a podporovat skryté úmysly těch, co dokument zřejmě novinám dali k dispozici, se podílela na manipulaci s občany tím, že jim o těchto možnostech nic neřekla.

To je závažné obvinění, můžete ho ještě přesněji zdůvodnit?

Samozřejmě, bez zveřejnění okolností, jak a kdy k papíru přišla, a zdůvodnění, kdy ho zveřejnila, si můžeme snad dovolit říci, že se redakce přiživovala jen na transferu emocí, místo aby zprostředkovávala transfér informací. Aby ukázala, že si uvědomuje nebezpečí, které takové zveřejnění může obnášet, a aby s tímto nebezpečím byla informace přijímána i jejich čtenáři: aby si lidé udrželi od každé takové informace náležitý a potřebný odstup. Aby si uvědomili, že dostane-li se v nějakou dobu nějaký takový papír k novinářům, ten, kdo jim ho předává, tím sleduje nějaký cíl, který má i sekundární a terciální důsledky. To znamená, že nechce jen poškodit Víta Bártu a Věci veřejné, ale je namířen třeba na celou vládu a především na premiéra Petra Nečase nebo dokonce na prezidenta Václava Klause. Každá zveřejněná informace v době tzv. tsunami informací, která nemá background a kontext, je ve svém důsledku zavádějící a matoucí, protože ji většina čtenářů bere jako samostatnou informaci.

Zaujalo vás na této kauze ještě něco, co se objevilo v médiích třeba jen okrajově?

Ano, a to byl pohled klinického psychologa Petra Moose, který v Lidových novinách ze čtvrtka 14.4.2011 polemizoval s šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym. Ten totiž přirovnal VV k počítačovému viru, jenž napadl a infiltroval se do operačního systému české politiky, aby ji rozložil. Pan Moos napsal, že projekt VV není vytvořeným virem, ale je přímo integrálním produktem operačního systému, který byl založen již velkými stranami. To je zásadní postřeh, protože pokud nebude změněn operační systém, každé ze sedmi navrhovaných řešení ve vládní koalici, o kterých se dnes hovoří, nemůže nic zásadního změnit. A o tom se píše velmi málo.

O čem by se, podle vás, mělo psát?

Hlavně o změně financování politických stran: stačí se podívat do sousedního Rakouska, kde takový nový zákon se pod tlakem EU již připravuje, aby zamezil toku černých peněz do politiky nebo ho alespoň zásadně omezil. A ani se nehovoří o dalším velmi významném vedlejším efektu této kauzy, a sice že s velkou pravděpodobností voliči, pokud neuvidí zásadnější změny, v nejbližší době ztratí důvěru k novým politickým subjektům, což zásadně může ovlivnit politickou situaci hlavně v komunálních volbách. A samozřejmě - pokud koalice zůstane ve stejném složení - ještě více lidí se odvrátí od politiky jako od nečestného řemesla.

Autor je novinář a spisovatel