Jak známo, Česko v příštím roce hostí světový šampionát v ledním hokeji.

Do jeho začátku zbývá ještě dlouhých 11 měsíců, přesto se už nyní čile diskutuje o obsazení postu reprezentačního kouče a dále také o některých konkrétních hráčích, kteří mají svou nezpochybnitelnou kvalitu a mohli by proto pomoci českému národnímu týmu, který na letošním mistrovství světa zažil nejhorší propadák ve své třicetileté historii, aby se doma vyhnul ostudě.

Co všechno jsme ochotni na oltář výsledku obětovat?

Hlavním spouštěčem současných vášnivých diskursů se stalo vyjádření Dmitrije Jaškina, hráče s českým i ruským pasem, který působí v ruské KHL. Ta se během posledního roku ocitá v jakémsi uměle vytvořeném vakuu a čím dál tím více se izoluje od ostatního hokejového světa.

To je ostatně úděl celého Ruska, které se dle rozhodnutí Mezinárodní hokejové federace nesmí světových šampionátů až do odvolání účastnit.

Bohužel či spíše bohudíky, evropské hokejové svazy nezávisle na sobě rozhodly o tom, že hokejisté, kteří po zahájení ruské invaze na Ukrajinu podepsali nebo podepíšou smlouvu s klubem KHL, za reprezentaci hrát nebudou.

To je i případ Dmitrije Jaškina, který odešel vloni do Petrohradu a nedávno se dohodl na finančně velmi zajímavé tříleté smlouvě s Kazaní.

Jako jeden z nejlepších hráčů ruské ligy navíc natočil pro klubový web SKA Petrohrad zdravici k ruskému Dni obránců vlasti a nastoupil s týmem k zápasu v armádních barvách s ruskou vlajkou, čímž velmi dobře posloužil tamní propagandě.

Nyní Dmitrij Jaškin prohlašuje, že by se v příštím roce rád představil na mistrovství světa v Praze a Ostravě.

Šéf Českého svazu ledního hokeje Alois Hadamczik na to reagoval sice zásadově, ale přece jen poněkud vágně. Tak trochu to vyznělo ve smyslu – my jsme malí páni, bohužel je to tak, nedá se nic dělat. Jako by pozapomněl, že to byl právě hokejový svaz, který se na tomto verdiktu usnesl.

Česká média a sociální sítě přetékají nejrůznějšími názory, Jaškin je dle majority v podstatě chudák, který se pouze ocitl v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Ještě nedávno hlasitě vyvolávané morální imperativy se najednou noří do tmy zapomnění.

Jenomže Jaškin není žádným ruským vazalem, ani nevinnou obětí kontroverzního rozhodnutí svazu.

On dobře ví, že pokud by nehrál v KHL kde se gáže hokejistů odvíjejí od ceny a exportu ropy a zemního plynu, mohl by bez nejmenších potíží sehnat angažmá ve finské, švédské či švýcarské lize – a pochopitelně i české extralize. Pravda, ne tak lukrativní.

To odmítá. Zato si v rozhovoru pro ruský Sport-express povzdechl : „Doufám, že se něco změní a budu mít možnost hrát za českou reprezentaci. Bohužel to není v mých rukách.“

Větší nonsens se vidí málokdy. Buď se z Jašinovi strany jedná o naprostou až patologickou naivitu nebo jde pouze o břitký šotek určený primárně pro pobavení zblblého ruského publika.

Všichni, kteří chápou svět v souvislostech, samozřejmě věří, že se ono NĚCO změní. Třeba, že Ukrajina ruského agresora porazí, že zavládne alespoň mezinárodně garantované stabilní příměří a do konfliktu vstoupí prozatím neznámy mírotvorný deus ex machina.

Příliš pravděpodobné to ale není.

Co je naopak zcela jisté je, že Dmitrij Jaškin má a hlavně měl svůj hokejový osud direktivně ve svých rukách.

Že Česká republika bude hostit hokejový šampionát 2024 bylo obecně známo ještě v letech, kdy Jašin působil v NHL.

Ze zámoří odešel a vybral si KHL.

Jenomže ruská agrese na Ukrajině ho postavila před morální dilema (těžko říci, zda ho vůbec pocítil) a tady selhal na celé čáře.

Na čele jeho hodnotového žebříčku jsou evidentně peníze, i když jsou to peníze zašpiněné krví ukrajinských vojáků a hlavně civilistů. Odpusťte ten patetismus, ale je to nutné.

Pokud by Jaškin o národní dres skutečně tak enormně stál a toužil se představit před českým publikem, pak by jednal zcela jinak. Z KHL by zavčas odešel a nepodepisoval by zde další, dokonce tříletou smlouvu.

Měl možnost volby - buď pěkný plat v propagandistické ruské lize, nebo odchod kamkoliv jinam (snad s výjimkou Čečenska…), méně peněz (na dožití by to při troše šetření patrně postačilo) a možnost reprezentovat svou zem.

Ale dost možná je Jaškin, který má v Rusku i otce a další rodinu (což jsou objektivní body pro něj), obětí propagandy, jíž paradoxně sám pomáhal efektivně vytvářet.

Týden na frontě by ho snad přiměl radikálně změnit názor a pochopit nesmyslnost války a potažmo i smysl onoho verdiktu o neúčasti hráčů z KHL v evropských reprezentacích.

Jde pochopitelně o symbolický, avšak nadmíru potřebný a navíc explicitní akt a vyjádření jednoznačného postoje proti stávající politice ruského agresora na podporu Ukrajiny.

A hlavně zapomeňte na teorii, že se politika a vrcholový sport nemají míchat dohromady.

To je leda tak námět na výpravný seriál z oblasti science fiction.