4.10.2022 | Svátek má František


HISTORIE: Raději Hitler ve Vídni, nežli Otto v Hofburgu

10.6.2022

Tento stupidní slogan razil v třicátých letech minulého století čs. ministr zahraničí Edvard Beneš, který bránil návratu Habsburků do Rakouska ve spolupráci s Německem. Velká ostuda! A rovněž smutná epizoda českých respektive československých dějin.

Potíž je v tom, jak uvedl ve svém komentáři pro Občanský institut Roman Joch, že se jednalo o nacistické Německo. Ano! Beneš ve své slepotě a omezenosti vyjednával s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem o možnosti společného čs.-německého vojenského zásahu proti Rakousku, které připouštělo obnovení monarchie. I tuto pro někoho nepříjemnou historii je dobré si připomenout.

Po roce 1930 začal tehdejší konzervativní rakouský kancléř Engelbert Dollfuss uvažovat o možném nastolení Otty Habsburského jako rakouského panovníka s titulem arcivévody rakouského, který ostatně Habsburkové užívali po staletí. Jenomže Beneš začal vyjednávat s německými nacisty, jak tomu zabránit. Byl ochoten poslat na Vídeň čs. vojáky společně s německým Wehrmachtem.

Beneš toho zkazil hodně, ale tohle byl snad jeho nejhorší kousek, který ve svém životě předvedl, protože Otto by jako rakouský vládce nijak Československo neohrožoval. Takže Benešova až patologická nenávist vůči němu byla iracionální a nepochopitelná.

Navíc Otto byl zapřísáhlým antinacistou, a ještě před Anschlussem Rakouska v únoru 1938 napsal Dollfussovu nástupci Kurtu Schuschniggovi dopis, ve kterém ho vyzval, aby mu předal úřad kancléře, zakázal nacistickou stranu a mobilizoval armádu k obraně proti Německu. Tomu samozřejmě Hitler neodpustil a tak hned po obsazení Rakouska vydal na Ottu zatykač pro vlastizradu a habsburský majetek byl na osobní Hitlerův příkaz vyvlastněn. Otto pak po celou druhou světovou válku v zahraničí aktivně vystupoval proti nacismu. Je tedy jasné, že v případě jeho vlády by to s obsazením našich jižních sousedů neměli němečtí nacisté zase tak snadné.

Jenomže tehdejší rakouští konzervativní křesťanskosociální představitelé se možné zahraniční intervence zalekli a tak se Habsburk na trůn nevrátil. Tohle se Benešovi fakt nepovedlo, a Adolf Hitler se musel ohromně bavit, když ho Čechoslováci požádali o společný zásah proti obnově rakouské monarchie. Zbavil se tak snadno nebezpečného soupeře a to navíc s pomocí druhého soka, který zřejmě nepochopil, že je další na řadě.

Jak je dále patrné, rovněž Československo si zadalo s hitlerovským Německem, když se mu to hodilo, a dokonce s ním plánovalo společný vojenský zákrok proti třetí zemi. Pak ovšem Češi a Slováci nemají morální právo vytýkat stejné kroky jiným.