Dne 14. října 1938 vydaly čtyři významné stavovské organizace prohlášení adresované ministru vnitra Janu Černému, v němž de facto vylučují své židovské kolegy ze svých řad a znemožňují jim další praxi.

Ouverturou k tomuto postoji bylo nařízení č 219 Sb. české vlády ze dne 9.10.1938 /tedy zdaleka ještě ne protektorátní/, které „dočasně omezuje v živonstenském a jiném výdělečném podnikání německý a židovský živel“, který přicházel z míst, již postoupených Velkoněmecké řiši v rámci Mnichovské dohody. Lékaři přicházející z těchto území byli ostrakizováni povinností požádat o povolení vykonávat praxi a pokud by ji otevřeli bez úředního souhlasu, měla jim být uzavřena.

Dne 14.10.1938 vydaly Ústředí čsl. právníků, Ústřední jednoty čsl.lékařů, Jednoty advokátů čsl. a Spolku čsl. notářů společné prohlášení, v němž se praví, že tyto organizace reagují na „mocné hnutí v lidu, které je namířeno proti židům a jehož vyvrcholení mohlo by se státi našemu lidu a našemu státu osudným“. Dodávají, že členové uvedených korporací sledují toto hnutí s obavami v širokých vrstvách lidu a nemohou mu upřít jeho oprávnění.

Organizace jménem svých členů požadují, aby

1. se židy bylo nakládáno - pokud již svobodná povolání provozují - jako s menšinou a to podle poměru jejich počtu k celkovému počtu obyvatelstva.

2. aby byla učiněna energická opatření, pokud jde o přítomný stav. Upozorňují na to, že ve svobodných povoláních jsou přítomni v nepoměrném počtu židé a že bude zapotřebí aby přiměřeným opatřením účast židů v uvedených svobodných povoláních byla ihned omezena na takové procento, které odpovídá celkovému počtu obyvatelstva.

3.aby pro budoucnost vůbec nebylo přípustno v zájmu nejdůležitějších statků národa, aby povolání techická, právnická a lékařská byla vykonávana židy.

4. za žida budiž pokládána ta osoba, jehož jeden nebo oba rodiče jsou židovského původu.

V závěru memoranda je židovské obyvatelstvo hodnoceno jako cizí živel, nespolehlivý, kterému má být zabráněno účasti ve všech stavovských organizacích. Zajímavostí je, že dopis podepsal jako jeden ze tří signatářů i profesor Arnold Jirásek, ikona české chirurgie.

Den po okupaci zbylého území České republiky (tedy 16.3.1939) se všechny stavovské organizace lékařů - mimo uvedenou Ústřední jednotu čsl. lékařů i lékařská komora - spojily v požadavku na okamžitý zákaz vykonávání lékařské praxe neárijskému obyvatelstvu. Dne 17.3.1939 byl sepsán list Lékařské župy slezské, který oznamuje Ústředí jednoty čsl. lékařů, že všichni židovští lékaři byli vyloučeni z jejich řad.

Jaké důvody vedly tehdejší elity národa k podobným postojům? Jistě lze připomenout latentní antisemitismus, který v českém národě existoval a který naplno propukl při tzv. „hilsneriádě“ po vraždě Anežky Hrůzové v Polné, kde byl předpokládán rituální původ vraždy. Nikoli nepodstatným faktem mohla být i profesní nevraživost, neboť jak v medicíně, tak i advokacii bylo mnoho židovských obyvatel velmi úspěšných, což mohlo dráždit a vyvolávat závist a snahu o odstranění konkurence. Žádný z těchto důvodů by však nikdy neměl vést vysoce vzdělanou část národa k takovému jednání, neboť vzdělanost umožňuje vidět problém v širších souvislostech a nikoli jen v intencích momentální nálady či primitivní zkratky.

Zbývá jen dodat, že profesní komory advokátů a lékařů se nedávno omluvily za jednání svých členů v tomto chmurném období. Tato omluva snad i zavazuje současnou a příští generaci české inteligence, aby se důsledně vystříhala podobných soudů a prohlášení. Jedině v tomto smyslu lze nalézt cosi pozitivního na uvedené události.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora