Útěk vězně z hradního žaláře patří k nejromantičtějším motivům dobrodružných knih a filmů. Občas se takový kousek trestancům doopravdy zdařil, a to i na našem území.

Velmi známý je útěk magistra Kellyho z věže Huderky na Křivoklátě, kam byl alchymista uvržen nikoliv za své šikovné podfuky, nýbrž za to, že probodl v souboji dvorního úředníka. Kdyby předal císaři Rudolfovi své kouzelné recepty, mohl být propuštěn, podvodník však žádné neznal. Za dva a půl roku se odhodlal k útěku, ale lano se přetrhlo a vězeň si zlomil nohu, která mu pak byla amputována. Alchymista s dřevěnou protézou byl po zotavení převezen na hrad Hněvín nad městem Most a tam se za dva roky vše opakovalo. Provaz se při útěku znovu přetrhl a Kelly si zlomil zbylou nohu. Císař ho omilostnil, ale dobrodruh už jako mrzák žít nechtěl. Vypil jed. Před svou smrtí město Most i hrad proklel a vyslovil přání, aby se oboje propadlo do země. (S hradem mu to nevyšlo.)

Mnohem úspěšnější byl loupežník Babinský, který byl zadržen po několikaletém přepadávání a mordování. Před soudem se zločinec řídil Plzákovým krédem „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“, podařilo se mu soudce zviklat a vyhnout se tak šibenici. Byl odsouzen k 20 letům v pevnosti Špilberk. Tam si okázalou zbožností získal přízeň žalářníků a roku 1840 se mu podařilo z pevnosti uprchnout. Na svobodě však pobýval pouhých pět dní. Zbytek trestu si pak poctivě odseděl a své roky dožil jako zahradník u jeptišek v Řepích.

Málokdo asi předpokládal, že i na prahu 21. století by v naší zemi mohl trestanec uniknout z vězení na hradě. Takovým útěkem se proslavil Jiří Kajínek, odsouzený za dvojnásobnou vraždu na doživotí. Roku 2000 po důkladné přípravě opustil po vyrobeném laně celu věznice na hradě Mírov, překonal všechny překážky a nedbaje střelby zmizel. Byl to pozoruhodný výkon. Teprve po šesti týdnech byl jeho pobyt zjištěn v bytě manželky spřáteleného vraha. Během zatýkání se málem znovu opakoval malér s provazem, protože jiná žena se pokoušela nožem přeříznout lano, na němž visel příslušník zásahové jednotky.

Zdálo se, že z vězení už Kajínek nevyjde. Příčinu, proč se tak nestalo, nutno hledat v povaze hlavy státu. Zatímco zádumčivý Rudolf, plachý Ferdinand a svědomitý Franz Josef o pozornost lidí moc nestáli, prezident Zeman je z jiného těsta než císaři. Nejšťastnější je, když se mu povede říct něco neobvyklého a vtipného a zároveň někoho urazí, zejména blbé novináře. Případ populárního zločince se mu hodil. Nejdříve navštívila Kajínka ve vězení jeho manželka, podobně jako kdysi Filipina Welserová biskupa Augustu na Křivoklátě. Poté prezident udělil trestanci milost, na rozdíl od císaře Rudolfa nebyl obměkčen žádným vězňovým zmrzačením. Zdlouhavou činnost profesionálů zabývajících se případem tak poslal do háje.

Kajínek se ocitl na svobodě a stal se celebritou. Byl o něm natočen film a leckdo touží se s ním vyfotit. Dopadl tedy lépe než loupežník a mnohem lépe než alchymista. Taková je doba.