A to ze strany parlamentní. Možná, že bude pro někoho překvapením – příjemným pro toho, kdo se divá na Poslaneckou sněmovnu s jistým alespoň chápavým pochopením, a nepříjemným pro ty, kteří vidí v zákonodárném sboru jen bandu rozeštvaných darmožroutů.

Někdy v letech 1998 – 2013, kdy jsem byl poslancem, se zde totiž konala pravidelná ranní setkání za účelem sdělování nikoliv politických nebo národohospodářských informací, jak by se zdálo být potřebné. Vždy v prvním týdnu zasedání Sněmovny se, tuším ve čtvrtek, konaly pravidelná duchovní setkání, duchovní snídaně s těmi, kteří o duchovní problematiku, ať již si pod tím představujeme kdokoliv cokoliv, měli zájem.

A Sváťa Karásek po svém zvolení poslancem začal do těchto shromáždění, alespoň občas, docházet, a to dokonce jednou i s kytarou. Byl mezi námi jediným profesionálem duchovní služby. On byl farář Českobratrské církve evangelické a já byl jen prostý, byť konfirmovaný člen této církve. Proto jsme měli k sobě trochu blíže.

Sváťa Karásek prolétl zákonodárným sborem jak meteor, s morální autoritou osvědčenou celým životem. Osvětlil ty, kteří se alespoň na chvilku osvítit dali. Jsem rád, že jsem mohl patřit mezi ně.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je ombudsman