Asi se už všeobecně ví, že tuto stanici a zejména její aktivistické moderátorky často kritizuji. Znamená to ale také, že tu stanici často poslouchám. Pravda, někdy i nedobrovolně, jen kvůli mé drahé a milované polovičce. Většinou při tom naštvaně vrčím a házím své ženě vzduchem úsečné a obyčejně nesouhlasné poznámky. Jedno vzácné pravidlo však praví, že nic by se nemělo paušalizovat.

Stalo se druhou srpnovou neděli odpoledne. Barbora Tachecí si pozvala k mikrofonu Martina C. Putnu a nejméně hodinu ho zpovídala. Nebyla agresivní, jak bývají mnohé její kolegyně, neskákala hostu do řeči, bylo to, jako by tu stanici pokropili živou vodou. Tachecí byla milá, vtipná, do hloubky poučená o svém protějšku, přitom ale neslevila ani o píď ze své profesní povinnosti být až nezřízeně zvědavá. Bože, tak se to má dělat, řekl jsem si. Kolikrát přiměla svého hosta k myšlenkovému krasobruslení, si už ani nepamatuji, ale budiž jí ke cti, že ho vždycky nechala jeho překrásnou figuru v klidu dokončit. Až ke konci jsem si uvědomil, že dokázala poměrně čerstvého pana profesora, obrazně řečeno, postupně svléknout téměř donaha. Takže nebylo divu, že se při tom poněkud ošíval.

Až díky tomuto skvělému rozhovoru jsem se vlastně dozvěděl, co je pan zánovní profesor zač. A také pochopil nechuť našeho presidenta podepsat jeho jmenovací dekret. Odhadl jsem, že jmenovaný pedagog bude patřit ke skupině lidí, o které se já sám sice příliš nestarám, ale kteří sami sebe považují za jakési tvůrce českého veřejného mínění. Samozvanou elitu, které se nepříliš lichotivě říká „pražská kavárna“.

Přiznám se, že kdyby se nestalo nic jiného, tento článek by pravděpodobně nemusel vůbec vzniknout. Ale co čert nechtěl, o dva dny později jsem v Lidovkách na poslední stránce našel článek zmíněného pana profesora, v němž obviňuje z farizejství pražskou farnost u svaté Ludmily (to je ten novogotický kostel vévodící vinohradskému náměstí Míru) a z dosti sporných důvodů také dominikánského kněze Mgr. Milana Badala. Proč? Tato farnost odmítla představitele pražských muslimů, kteří se chtěli zúčastnit katolické mše za účelem distancování se od islámského terorismu a demonstrování své mírumilovnosti. Zajisté chytrý a docela rafinovaný nápad.

Být panem profesorem, nejprve bych si nastudoval jejich nábožensko-politicko-právní kodex šaría. V tomto návodu na život pravověrného muslima je každému, kdo věří v Alláha, dovoleno beztrestně a libovolně lhát všem nemuslimům, tj. i katolíkům, má-li z toho mít sám prospěch. Dle nich to není hřích, ani přestupek proti dobrým mravům. Jsem toho názoru, že dokud si pan profesor neuloží do hlavy tohle, neměl by veřejně vynášet své kategorické soudy o různých farnostech a jejich duchovních.