Nedávno uplynulo 45 let od událostí na Václavském náměstí, které vedly k definitivní změně režimu po Pražském jaru. Napadají mě podivné podobnosti s událostmi na Majdanu.

Pochopitelně a mnohokrát opakováno, žádné přirovnání není dokonalé. Nedělám si nárok na historickou přesnost, popisuji jen to, co jsem na místě zažil já.

V březnu 1969, sedm měsíců po bratrské internacionální pomoci pracujícímu lidu Československa vedené Rudou armádou, se na Václaváku dvakrát odehrávala oslava hokejového vítězství nad komandou CCCP.

Ta první oslava byla takřka komorní, pár stovek nadšenců, ani se doprava nezastavila. Ovšem o to nadšeněji se fanoušci chystali na druhý zápas. Ten jsme také vyhráli, a bylo to hlavně morální vítězství.

Okamžitě se šlo na Václavák. Lidé jásali. Doprava se tentokrát už zastavit musela, lidí bylo moc. Bylo veselo, dokonce jsme pili rum z jedné láhve s panem Miroslavem Horníčkem, a nebylo žádné výtržnictví. Davy vesele chodily Václavákem a nic se nerozbíjelo. Samozřejmě, že se vyvolávala různá hesla, která určitě nelibě zněla činovníkům a přátelům CCCP. Ale žádné násilí se nekonalo.

Ovšem až do určitého okamžiku. Najednou se davem neslo, že se rozbíjí reprezentace Aeroflotu v dolní části náměstí. Pochopitelně, že dav se na kancelář sovětské společnosti vášnivě vrhl a rozbíjelo a pálilo se všechno, co přišlo pod ruku.

Na místě se ale také hodně diskutovalo. Lidé žijící v okolí říkali, že na roh Jindřišské ulice, tedy do blízkosti onoho Aeroflotu, byla ten den navezena hromada dlažebních kostek. Tvrdili, že během oslavy se dlouho nic nedělo, až do chvíle než se na místě objevil nějaký somrák a hodil do výlohy kanceláře Aeroflotu dlažební kostku a pak už začala mela.

Když byla kancelář davem totálně zničena, objevily se autobusy příslušníků Pohotovostního pluku VB a na ně samozřejmě také létaly dlažební kostky z té hromady na rohu. Potom přijely další vozy a jednotky VB a nastala mela.

Následující dny byly masové sdělovací prostředky plné zpráv o fašistech, co chtěli rozvrátit stát,
a naproti tomu o lidu, který žádá nastolení pořádku a klid na práci.

Důkazy, kdo hodil kostku, samozřejmě tehdy nebyly. Jisté je, že ony události vedly k pádu Dubčekova vedení a k definitivní změně režimu v Československu tak, jak okupační mocnost chtěla.

Pozoruhodné je, že na celém Václaváku nebyla rozbita žádná jiná výloha.

Někdy mohou létat dlažební kostky, jindy kulky a dav už pak požadované dílo dokoná sám!

Je to zase jenom náhoda?