Politici už se nemohou schovávat za epidemiology

Až se bude vybírat slovo roku 2020, možná jím nebude korona ani pandemie, ale rouška. Pandemie hýbala společností na jaře, kdy obrazem postižení byly záběry náklaďáků z Itálie, údajně plných mrtvol. Ale to už neplatí ani v Itálii, natož u nás. Teď společností nehýbou vysoká čísla mrtvých, nýbrž roušky – ztělesnění restrikcí a karantén.

Podíváte-li se na česká a zahraniční média, nápadné je toto: ubyly každodenní záplavy čísel (nakažení, těžké případy, zemřelí), leč přibývají postřehy psychologů a sociologů, například v rozhovorech. Narazíte na ně v prestižním týdeníku Der Spiegel i v českém bulváru typu Blesk.

Působí to tak, jako by mediálně slavní zdravotní specialisté (u nás Prymula, Maďar, Dušek, v Německu Drosten, Wieler) zjistili, že už nenajdou nové argumenty, respektive že opakují stále totéž. To není výčitka, jen konstatování nevyhnutelné reality. A místo nich nastupují s dosud čerstvými argumenty psychologové či sociologové. I v tom se odráží skutečnost, že z pandemie coby ryze zdravotnického problému se stále více stává problém společenský, jehož symbolem je rouška.

Nápadně to působilo v pondělí, když ministr Adam Vojtěch ohlásil obnovu rouškové povinnosti v interiérech a dodal, že potrvá do začátku března. Jak to, že v době, kdy se nikdo neodváží prognózovat přesné termíny čehokoliv (druhé vlny, uvedení vakcíny, očkování), vyrukoval ministr s předpovědí termínu roušek? Proč se místo na termín nesoustředil na stanovení podmínek? Skoro to vypadá, že proto, aby naplnil společenskou objednávku, jak se říká. Aby vyřídil problém roušek.

Přitom by přišel vhod kompetentní hlas, který by naznačil, jaký je vztah mezi funkcí roušek, sezonním průběhem nákaz a vakcínou. Není to česká specialita. Totéž se děje v Německu. Ani tam už nejsou kritici roušek šmahem odbýváni jako „pravicoví populisté“. Z korony se stává především společenské téma. A končí doba, kdy se politici mohli na veřejnosti schovávat za epidemiology.

LN, 19.8.2020