Jsme asi v polovině postní doby, začíná - Popeleční středou dies cinerum končí svátky velikonočními. V tyto dny se má omezit veselí a radovánky – půst od masa a půst újmy. Měli bychom se zastavit, zpomalit a zamyslet se na pomíjivost života. „Prach jsi a v prach se obrátíš (Pulvis est et in pulverim revertis)," říká kněz, který dává popeleční požehnání jako připomínku naší pomíjivé existence.

Tyto postní a očistné dny mají velmi starou historii. V Římě začínaly v únoru, latinsky Februar - odvozeno od slova februatio – onis očištění, tedy očistná slavnost.

Podobně přemýšleli o smyslu a pomíjivosti života. „Sic transit gloria mundi“ v překladu „Jak pomíjívá je sláva tohoto světa, tak pomíjí světská sláva“.

Napadlo mě, jak by bylo pro celou naši společnost přínosné, zavedení „kajícných dnů pokory“ v Parlamentu. Poslanci by v určitých pravidelných intervalech (např. každé čtvrtletí) měli „februatio„ a přemýšleli o svých činech, zda službu svým voličům konali s pokorou, v souladu se zákony lidskými i Božími a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tento návrh asi neprojde, proto bych navrhl ještě jedno antické řešení:

V republikánském Římě vítězný vojevůdce byl odměněn triumfem, při kterém městem pochodovali poražení nepřátelé, otroci a, samozřejmě, poražení králové a jejich nejbližší. Na vozech se vezla válečný kořist zlato, drahé kameny, koření a vonné oleje etc. Triumfátorovi byly na jeden den uděleny královské pravomoci, ale jeho vojáci v tento den na něho mohli volat nadávky a všelijak ho zesměšňovat. Při slavnostním průvodu vedle Triumfátora běžel otrok, držel nad jeho hlavou zlatou korunu a měl za úkol neustále mu šeptem připomínat, že je pouhý člověk („Respice post te, hominem memento te“ - doslova „Ohlížej se za sebe, pamatuj že jsi člověkem“).

Je také uvedena i druhá verze, kdy před ním běžel senátní otrok, který se k němu obracel a hlasitě volal: “Sic transit gloria mundi – Chlapče nezapomeň, jak pomíjivá je sláva tohoto světa, jak jsi nicotný.“ Byla to taková brzda, aby člověk příliš nezpychnul.

Můj návrh tedy zní, aby kromě postních dnů a meditace v Parlamentu, jednou za měsíc, dejme tomu v pátek (postní den), přišel do Parlamentu zřízenec, který by každému poslanci do ucha pošeptal ono “Sic transit gloria mundi" nebo „Respice post te, hominem memento te“.

Možná, že by to mělo na politiky příznivý vliv.