Do titulku jsem si vypůjčil (ukradl) často citovanou zásadu. Když je nějaký produkt zadarmo, pak vy jste ten produkt. To je odjakživa problém internetu. Je to dokonce jediný závažný problém internetu. Internet byl koncipován jako produkt anonymní, volně přístupný. Mobilní telefonie, to je něco jiného. Musíte mít svoje číslo, platíte za něj, jste dokonce lokálně vyhledatelní. Na samém úsvitu digitální komunikace se uvažovalo o tom, že by procesory počítačů měly svoji identifikaci. Byla proti tomu bouře odporu. George Orwell byl citován hned po prvním nadechnutí. Uživatel má právo na soukromí!

To jsme s tím soukromím dopadli opravdu skvěle.

Internetová reklama je všudepřítomná. Má své groteskní projevy. Koupíte si, dejme tomu, mlýnek na kafe. Koupíte ho z nějakého e-shopu, přivezou vám ho, vy si ho instalujete do kuchyně, umelete si zrnka, připravíte kávu a otevřete si počítač. A hned na vás vyskočí reklama na mlýnky na kafe. Ta vás bude provázet do té doby, než si koupíte cvičky. Bude následovat vlna reklamy na cvičky.

Zvlášť groteskní je to s hotely. Vy navštívíte hlavní město Tramtárie a přespíte v hotelu Randalan. Po návratu budete bombardováni reklamou na krásy Tramtárie s důrazem na znamenitosti hotelu Randalan.

Hned se dostanu k vážnější věci.

Dovedu pochopit, že vás zasypávají reklamou na mlýnky na kafe poté, co jste si jeden donesli domů. Oni si ti trpaslíci běhající po drátech našeptají, že vy ste ten, co miluje mlýnky na kafe a pokusí se do vás ještě aspoň jeden nabušit. Ale teď vám odvyprávím příhodu, která se mi stala v sobotu.

Zastavil jsem se v Hornbachu, abych si koupil rámeček na obrázky. Dostal jsem jednu pěknou pohlednici a usmyslil jsem si, že si ji pověsím do pracovny. Vybíral jsem tedy rámečky a všiml jsem si, že tam prodávají jakousi rámečkovou asambláž: pět, šest rámečků pospojovaných dohromady, takže je to jeden metarámeček pro pět nebo šest pohlednic. Vypadalo to docela pěkně, v duchu jsem pochválil nápad, design i provedení, načež jsem si koupil svůj singl rámeček a šel domů.

Nikomu jseml o tom metarámečku neřekl. Dokonce jsem na něj zapomněl, přece nebudu běhat po světě s metarámečkem v hlavě.

Načež otevřu počítač, načtu nějakou webovou stránku a vyskočí na mě reklama na ten samý metaráeček, který jsem o pár hodin dřív s jistým zalíbením prohlížel v Hornbachu. To, že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou, poučil nás Joseph Heller. Jak můžou vědět, že jsem koukal na ty rámečky? Stejná reklama se pak opakovala. Trpaslíci už věděli, že jsem na rámečky, a dělají všechno pro to, aby mi nějaký šoupli.

Třeba to byla jen náhoda. Pokusím se to sledovat. Třeba odhalím spiknutí založené na čtení myšlenek.

Že jsem se trefil, poznáte podle toho, že mě zítra přejede v Mezibranské ulici auto.

LN, 28.7.2019