Shakespearův lichvář Shylock chtěl jen to, na co měl podle smlouvy nárok. Problém byl v nelidskosti té smlouvy. Také naši exekutoři chtějí jen to, na co mají nárok...

Člověk ty odvážné chlapíky chápe. Nemají lehkou práci.

Vezměte si takový případ: vagabund nadělá dluhy, trvalé bydliště si přihlásí na městském úřadě, jeho jediným oficiálním příjmem je invalidní důchod a na ten exekutor nesmí sáhnout. Dotyčný expert si ale dokáže opatřit peníze různými způsoby, takže nouzí netrpí, volá z nejnovějšího Iphonu a nocuje pravidelně u rodičů. Co s takovým zmetkem? Jestliže se provalí, že dotyčný u někoho pravidelně přespává, dokonce mu tam náhodou přijde policejní obsílka a je přijata, už jdou exekutoři za kořistí. Určitě tam ten všivák ukrývá své brilianty a norkové kožichy!

Člověk chápe i naše zákonodárce. Těžko, přetěžko se tvoří zákony skutečně spravedlivé a přijatelné pro běžné slušné lidi. Vznikají pak všelijaké přílepky, opravy a dodatky, ale spravedlnost a lidskost pořád nikde. Tudíž exekuce probíhají podle platných zákonů naší demokratické vlasti, ale někdy se člověku otevírá kudla v kapse.

Jedna naše příbuzná se, decentně řečeno, nepovedla. Popravdě, ten příklad s vagabundem je o ní. A opravdu nás čas od času poctí na měsíc, dva, tři svou návštěvou. Pokoj námi zařízený tady má, trvalé bydliště ne. Zkuste někoho blízkého poslat pod most, když mu můžete pomoci! Dotyčná, zaplaťpámbu, má opět dlouhé období, kdy u nás nepřespává. Iphon, elektronickou cigaretu a většinu oblečení si odvezla. Nicméně shodou šťastných náhod manželka byla doma, když u nás zazvonil exekutor. Tak jsme se dozvěděli, že vůbec nějaké exekuce existují. A také jsme se dozvěděli, že tohle byl jenom takový průzkum situace pod heslem „Nic nám nenamluvíte, víme, že tady bydlí!“ A že mají možnost kdykoli do našeho bytu vtrhnout, pardon - vkročit, za asistence policie odvrtat zámek a zabavit ty věci, které by pokryly dluhy.

A Shylock je tady! Jak by rozlišovali, které věci patří dlužnici (prakticky žádné) a které nám? Nejprve by přišla exekuce a pak bychom museli prokazovat, že část (v tomto případě nejspíše všechny) věcí patří nám. Jak? Přece paragony! „Nemáš paragon, holoubku? Máš smolíka!“ A safra! Ani u svého poloprofesionálního fotovybavení je všechny po tolika letech používání nemám, pouze jsem si zapsal výrobní čísla. Jeden počítač jsme dostali darem od syna. A podruhé safra! Tuhle libru masa kvůli Shylockovi ztratíme!

Předem prozradím pointu: než se celé týdny a měsíce třást, kdy najdeme dveře s odvrtaným zámkem a policejní pečetí, prostě jsme zbaběle exekuce zaplatili. Na nějakou dovolenou ještě do léta našetřit stihneme. Exekutor je spokojen, dlužník též, moula občan nikolivěk. Ale poučen Shakespearovým dramatem už jsem si přichystal protitrik. Mého počítače se vám zachtělo? Nu což, paragon od něj nemám, je váš. Ale data ne, holenkové. A hlavně: mám v něm pár licencovaných programů a ty licence jsou vázané na konkrétní počítač (já vím, některé jsou vázané na mail, ale to už by se nějak okecalo) a jsou prokazatelně moje. Takže Shylocku, libru masa si vezmi, ale bez kapky krve. Jó, číst klasiku se vyplatí. A co se vyplatí ještě více? Žít v zemi, kde nejsou tak safraportské (čti „idiotské“) předpisy.