Moje vnučka mě velice potěšila, když se ukázalo, že se začala zajímat o novodobé dějiny. Dávné příběhy ji zajímaly vždycky, byli jsme spolu na Karlštejně a mockrát na Pražském hradě, než ho proměnili v pevnost, a všude možně, jenže teď jí je patnáct a víc než o Rabi Löwa se zajímá o Gustáva Husáka. Takže kam jinam zamířit, než do Muzea komunismu. Najdete ho v centru Prahy v ulici ve Staré celnici, v podstatě tedy na náměstí Republiky.

V muzeu komunismu jsem byl brzy po jeho otevření v roce 2001 v paláci Savarin. Měl jsem ho v dobré paměti, jak inteligentně a vtipně je muzeum řešené. Trochu jsem se bál, jestli mu přestěhování neublížilo. Obavy byly zbytečné, neztratilo nic na své věcnosti a sdělnosti a názornosti. Pro nás, co to pamatujeme, i na své drtivosti.

Jenže protože jsem tu byl s vnučkou, jedna věc mě zarazila, napoprvé mi to bylo jedno, to jsem ještě vnučku neměl. Muzeum zřídila firma Legacy, tedy soukromá společnost. Není to tedy státní podnik, opakuji, je to soukromá společnost, ta musí platit nájem a provoz a energie a všechno možné, takže, suma sumárum, vstup na seniorský a studentský lístek stojí přes šest stovek. Kolik si tedy myslíte, že jsem tam potkal dědečků s vnučkami? Správně jste uhádli, počet roven nule, byl tam jen jeden pán a asi nelibě nesl můj polohlasný doplňující výklad.

Vzpomínal jsem při tom na Muzeum židovského národa v Tel Avivu. Principiálně je uspořádáno podobně, jistě, je mnohem větší. A když jsem tam byl, bylo narvané dětmi. Celé školní třídy. Dětičky seděly i na zemi a psaly si úkoly. Učitelé jim nahlas vysvětlovali, co bylo potřeba. Knesset určil muzeum za zásadní vzdělávací instituci a tak to funguje. Mimochodem, je tam i československé oddělení a můžeme být na něj hrdí.

V muzeu komunismu jsem tedy byl s vnučkou sám. Není to instituce podporovaná parlamentem coby ústřední vzdělávací orgán. Nebýt pana Glenna Spickera, který ho před dvaceti lety založil, asi by neexistovalo. Je očividně zaměřené na cizí návštěvníky, naznačuje to už jeho dvojjazyčnost. Ono není divu, že to tak je, když naše filosofická fakulta nedovolí vyvěsit na fasádu plakát odsuzující vraždu Horákové, neboť ten komunismus tak špatný nebyl a vlastně ho spousta lidí chtěla. Asi má pravdu. Kdyby neměla, už dávno by tady velké státem podporované muzeum bylo a v jeho sálech by se kupily děti a poznávaly, jak to tady čtyřicet let chodilo.

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.