Koncem ledna jsem tu vyprávěl o jednom svém pokusu. Chtěl jsem si ověřit, zdali tvůrci cílené reklamy nějak slyší, co si doma povídám se svou ženou. Zvolili jsme téma infralampa a pak jsem čekal, jestli se mi v nabídce reklamy na webu infralampa objeví. Neobjevila a teď, po více než čtvrt roce, mohu konstatovat, že se podezření nepotvrdilo. Až na to, že se z jiné strany posílilo.

Koupil jsem si totiž kolo. Elektrické kolo, pěkně důstojné. Je to takzvané městské kolo. To znamená, že má řídítka posazená trochu výš, takže se nemusím hrbit a předstírat, že jsem závodník. Na ty kratší, ale zase ne úplně krátké vzdálenosti jsem dřív jezdil autem. Teď jezdím na kole. Na nákup, za kamarádem do sousední vesnice a tak podobně. Však o tom ještě příležitostně povyprávím, teď se ale vrátím k tomu podezření.

To kolo jsem si pořizoval za asistence své ženy. Ona je v tom letitá zkušenost. Něco jako předběžná opatrnost. Kalhoty, saka a elektrická kola se nemají bez ženské asistence pořizovat. Mimochodem – kolo jsem kupoval v Praze Krči, z krámu jsem na něm jel domů do Zvole, manželka jela autem a předjela mě až na kruháči Kunratické spojky, tam, kde končí hustý městský provoz. Kolo je ve městě rychlejší než auto. No a nakonec jsme tedy domů dorazili a večer žena našla ve svém webu první reklamy na elektrokola. Prostě – někdo nebo něco ví, že byla v tom krámě. Nehledala na webu elektrokola, neklikala na žádné odkazy a inzeráty. Byla jen fyzicky přítomná.

Asi bych se o tom nezmiňoval, kdyby se právě v téhle době tolik nemluvilo o soukromí a Velkém bratrovi. Svého Orwella jsem četl dávno za minulého režimu, pašovaného, v cizině vytištěného. Když pak ten režim padl, dohledu spíš přibylo, než ubylo. Cítím něco jako kleště: ti reklamní šamani, to jsou soukromí Velcí bratři. Z druhé strany se tlačí stát, který chce vědět čím dál víc věcí, které sice už dávno, ví, ale chce je znát zas a znova.

Nohu si kvůli tomu za krk nedám. Už před časem jsem se přestal rozčilovat, když mě agenti s teplou vodou obtěžují po telefonu na mé soukromé číslo. Ze začátku jsem se vztekle ptal, kde vzali moje číslo a jestli vědí o GDPR. Vaše číslo bylo náhodně vygenerováno, pane, odpovídá ten syčák Velký bratr v telefonu. No tak fajn, jdi si volat na jiné náhodně vygenerované číslo. Já si sednu na elektrokolo a pojedu do sousední vesnice za kamarádem. Mezitím se mi na webu budou štosovat reklamy na infralampy. Tentokrát už bude Velký bratr jistě vnímavější, než byl v lednu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz