Několik zdejších autorů nedávno publikovalo svoje velmi staré texty, protože se ukázaly jako aktuální. A teď jsem se neovládl ani já. Dočetl jsem se na Seznamu,

že nešťastná paní AKK, kterou Angela Merkelová doporučila a prosadila za svoji následovnici v čele CDU (a které tím vtiskla polibek smrti a opět se, jako správná svazačka, zbavila konkurence), se vyjádřila k diskriminaci zcela v duchu mého článku na NP ze dne 14.3.2005. Cituji ze Seznamu:

Rasismus a diskriminace se kromě jiného výrazně projevují na trhu práce nebo při shánění bydlení. Spolková vláda bude podle DW téma řešit. Předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová k tomu řekla, že v budoucnu má být možná anonymní žádost o ubytování či práci.

Tak se na můj tehdejší návrh ve zkratce podívejme:

... ani Špidlovy řeči v nedávném rozhlasovém interview (připomínám: 2005) o tom, jak tam v Bruselu usilovně maká na vyřešení diskriminace žen v EU, z tohoto rámce nevybočovaly. Říkal jsem si, že něco tak naivního nelze překonat. Ale pak mě chytil záchvat soutěživosti a já se rozhodl, že tyto pisatele v jejich speciální disciplíně, tedy v naivitě, porazím. Vizte tedy moje jednou provždy definitivní řešení všech shora uvedených problémů.

Zásadní příčiny diskriminace spočívají v tom, že se někdo na určitý údaj zeptá. Například na národnost. Pořád se najde dost byrokratů, kteří podobnou rubriku ve formuláři nedokážou postrádat. Jenže já, i kdybych chtěl, svoji národnost neznám. Československá? česká? moravská? moravskoslezská? Nebo rakouská, když byl můj děda Vídeňák a já už tady zase dvacet let bydlím? A tak píšu zásadně nevím a kupodivu to nikomu nevadí. Co je komu po tom, jakou mám národnost! Že se ptají na občanství, to je jasné, a pochopil bych, kdyby se někdo ptal třeba na mateřskou řeč. Ale národnost? Ještě že se neptají na rasu nebo barvu pleti! Asi bych tam napsal střídavě světlá a tmavá, podle toho, jak často se dostanu do solária.

Pokud vyjdeme z axiomu, že jsou si všichni lidé rovni, pak je jakákoliv otázka na rasu, národnost, pohlaví nebo věk principielně diskriminující. Nemluvě o otázce sexuální orientace. Stejně tak jsou diskriminující organizace, které berou pouze vybrané členy. Slyšel jsem krásnou historku, jak se do spolku českých šlechticů vnucuje nějaký otravný týpek, jehož urozenost je přinejmenším pochybná. A oni ho nemohou ani prověřit, ani vyhodit, protože šlechta přece oficiálně neexistuje.

Ve zprávách se občas objevují i kouzelné detaily o tom, jak se proti diskriminaci bojuje. Že musely být například staženy inzeráty, které hledaly mladé sympatické dívky pro práci v baru. Nebo černochy do filmového komparsu. A mohlo by být ještě hůř. Například Vídeňští filharmonici mezi sebe neberou ženy (nebrali 2005). A Wiener Sängerknaben žádné dívky. I katolických kněžek je málo. Nebo obsazení místa papeže. Už jen fakt, že papež musí být katolík, je děsně diskriminující.

Sportovcům se nadává odjakživa. A to bez ohledu na barvu pleti. Když jsem chodil v Brně v mládí na hokej, nebylo v ligových klubech cizinců. Byli tam pouze naši. A nadávalo se z plných plic, přičemž se k nadávkám používalo poukazování na vzhled či jméno hráče. Bratislavský Golonka byl ušatý torpédo. Jihlavský Hrbatý byl informován, že hrbatej na place nemá co dělat. Danda byl ohnivá hlava (tenkrát se hrálo bez přileb). Ale jak to máme dělat dnes? Řvát táhněte, hajzlové, sudí je Bucala, ty hovado, pusť mu krev, a pak najednou „pane Mkwonbu, to nebyl zcela čistý zákrok...“ - jen aby se neurazil? Diskriminovat bledé tváře tím, že se jim na rozdíl od barevných nadávat smí?

Všechny tyto problémy však patří minulosti. S mým systémem je vše jedním vrzem vyřešeno. Stačí přece uvádění jakýcholiv údajů o rase, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci nebo věku zakázat! Okamžitě zavládne naprostá rovnoprávnost. Pak se budou lidé posuzovat výhradně podle kvalit a osobních sympatií. A že se někomu nelíbí občané tmavé pleti? Na to má přece stejné právo jako na to, aby se mu líbily štíhlé blondýnky. Vezmu do práce, koho budu chtít, dceři budu tak jako tak do výběru partnera kecat, ale nikdo mě nebude moci napadnout.

Snad by tento systém konečně odstranil letité šikanování některých menšin, které tvrdě trpí útlakem, aniž by se proti tomu mohly bránit, protože je nelze shora uvedenými kategoriemi definovat. Mám na mysli například heterosexuály, blondýny, tchýně, Skoty, policisty, lidi, co nekradou, lidi, co platí daně, a podobné chudáky živořící dnes na okraji společnosti.

K doladění celého projektu bude třeba zvládnout některé drobné detaily, například odstranění koncovek -ová z ženských příjmení, uvolnění křestních jmen bez ohledu na pohlaví a reformu školství. Bude poněkud obtížné organizovat školní docházku, když se nebude smět uvádět věk dítěte. Na druhé straně však zcela zmizí problémy dětské pornografie a pedofilie. To jsou už ale jen prkotiny, tím ať se zabývají dělníci v parlamentu. Já jsem vizionář, moje budoucnost je na transparentech, poštovních známkách, bankovkách, šibenici či hranici. To už nechám na těch, kteří jednou přijdou na moje místo a zdvihnou můj štít. Nebo mě pošlou do šaškecu.

(Pro nebrňáky: šaškec čili šaškárna je blázinec, tedy psychiatrická léčebna.)