19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Chraňme si své padouchy

27.10.2021

Nepodceňujme úlohu padouchů v lidské společnosti, bez nich by byl náš svět o mnoho chudší! Nebýt jich, jak bychom věděli, že hrdinové jsou hrdinové? Jak bychom si mohli vážit neúplatnosti a čestnosti, kdyby k nim neexistoval protipól?

I rozhovor vězně s dozorcem z tvorby Járy Cimrmana říká: „Kdybychom my zločinci nebyli, co byste potom, pane dozorce, dělal?“ Rozeberte si jednotlivě osobnosti sedmi statečných z klasického westernu. Nebýt Calvery, vnímali bychom je (a celkem oprávněně) jako obyčejné chlápky, na které je lepší si tak trochu dát pozor. Děti bychom jim na hlídání nesvěřili, jako společníky do firmy bychom si určitě vybrali někoho solidnějšího. A hle: hrdinové!

Vůbec není pravdivé heslo „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“. Takovéhle relativizování všeho, od morálky přes pohlaví až po tvar Zeměkoule, je v naší době, údajně postfaktické, sice populární, leč veskrze umělé a ne-lidské. Od narození žijeme ve světě, kde všechno má své dobře rozlišené protilehlé hodnoty a svůj rytmus, jenž by bez nich nebyl možný: den a noc, stahy a uvolnění srdce, pohyby při souloži...

Jakožto sociálně žijící primáti jsme naprogramováni k vnímání protipólů dobrého a špatného chování. Jako děti testujeme, kde asi tak leží jejich hranice, a naše okolí by nám na toto zkoumání mělo dát pádnou odpověď. Někteří lidé měli laxní rodiče a učitele, tudíž hranice mezi dobrem a zlem pokoušejí i v dospělosti a nechtějí se s jednoznačnou odpovědí smířit. Se šikovným advokátem jim to může dlouhodobě procházet, nicméně my ostatní bychom neměli být popotahováni za to, když řekneme, že lež je lež a padouch je padouch.

Naše civilizace o nás pečuje až příliš. Obrušuje hroty extrémních situací a v každodenním životě se nesetkáváme běžně ani s hrdiny a světci, ani s extralotry. Spoustě lidí je v oné průměrnosti bez extrémů docela dobře - extrémy jim vadí a chtějí žít bez nich. Takže když potkáme neposkvrněný morální vzor, začneme se tak trochu ošívat a cítíme se nesví. Setkání s arcilumpem nás pak šokuje, paralyzuje.

Mnozí se domáhají okamžité nápravy: „Hned s nimi za mříže! To jsou oni, ti za VŠECHNO můžou! Bez nich konečně bude líp!“ Ale pozor, co až nám známí lumpové zmizí? Myšlenkově pohodlnější lidé si řeknou - nastal ráj. Ostatní však znejistí: „Co svět světem stojí, padouchové existovali. Teď o žádných nevíme, ale oni jsou. Kdo to je? Ten? Nebo tamten? Kolik jich je?“

Zajímavé časy nám nastaly. Komunisté zmizeli, Babiš se pomalu stahuje z čelních pozic, Faltýnek též... Až zmizí hradní trio i s šéfem, kdo bude tím obecně uznávaným padouchem potom? Kdo to bude? A mimochodem - už dlouho jsme neviděli nějaký pěkný a jasný protipól všech těch padouchů. A vypadá to, jako by nám snad ani nechyběl!

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin