V článku „Smrku klinká umíráček“ v týdeníku Euro použil Čestmír Klos několik nepřesností vztahujících se k současné situaci na Šumavě. A také popsal situace, která mohou mít různá vysvětlení. Hlavní problém současného stavu na Šumavě je skryt v následující větě Čestmíra Klose:

„Veškerý nápor se soustřeďuje na Šumavu ….. Správa Národního parku svůj koncept úspěšně brání. Má oporu v ministrovi, náměstkovi a řediteli odboru národních parku. Co se bude dít, až ministr Miko složí úřad a vrátí se do bruselské exekutivy, dnes nepředpoví nikdo.“

Ano, ministři Bursík, Miko a jejich spolupracovníci založili na Šumavě experiment s ponecháním rozsáhlých smrkových monokultur na pospas kůrovci, pro který ale předem nezískali společenský konsensus. Výsledkem je, že proti konceptu „bezzásahovosti“ protestují šumavští starostové, kteří na Bursíka podali správní žalobu, bývalí (za ODS) i současní (za ČSSD) hejtmani plzeňského a jihočeského kraje, bývalí předsedové vlád (Pithart, Stráský, Zeman), řada poslanců a senátorů a v neposlední řadě president republiky.

I když si ministerstvo životního prostředí nechává dělat průzkumy veřejného mínění, ze kterých vyplývá, jak jsou občané ze suchého lesa nadšeni, v Poslanecké sněmovně i Senátu leží petice s více než deseti tisíci podpisy žádající vládu a parlament, aby devastaci šumavských lesů zastavila. Jihočeský exhejtman Jan Zahradník na základě usnesení krajského zastupitelstva opakovaně žádal premiéra Topolánka, aby se situací na Šumavě zabývala vláda. Zahradník si byl jist, že řada ministrů, např. zemědělství, místního rozvoje, průmyslu atd. by postup ministerstva životního prostředí nepodpořila. Ale bezzásahovost na Šumavě byla cenou za koalici se zelenými. Experiment prosadil ministr Bursík a jeho tehdejší náměstek a dnes ministr Miko díky neotřesitelnému postavení zelených v koalici. I přes naléhání jihočeského exhejtmana premiér Topolánek problém Šumavy na jednání vlády nikdy nepředložil a - vzhledem k hrozbám rozpadu koalice - ani nemohl. Odpůrců šumavského experimentu je tedy opravdu mnoho a na ministerstvu životního prostředí se oprávněně obávají, co bude dál.

Za nepochopení problému pokládám, když Čestmír Klos konstatuje, že

„Cestu k názorovému sblížení lesníků a přírodovědců však v létě velice zkomplikovalo ustavení tendenční expertní skupiny, kterou bez jakéhokoliv předem dojednaného statutu vyslal do národního parku jihočeský hejtman Jiří Zimola. Byla složena na základě jednotného uniformního pohledu pouze z lesníků se zkušenostmi z hospodářských lesů.“

Čestmír Klos o několik odstavců dříve ve svém článku správně popisuje, že 21+9% plochy národního parku jsou plochy bezzásahové či v přechodovém stavu, ale na zbývajících 70% se standardně lesnicky zasahuje. Hejtmani Zimola a Emmerová dostávali právě o těchto oblastech rozporuplné zprávy. Správa parku tvrdila, že má kůrovce pod kontrolou, místní lesníci a starostové však informovali oba kraje o opaku. Aby hejtmani zjistili skutečný stav věcí, sestavili komisi lesnických odborníků, kterou poslali právě do těch míst, kde se má proti kůrovci standardně lesnicky zasahovat. Celá zpráva je k dispozici na stránkách Jihočeského kraje a konstatuje, že v zásahových zónách je kůrovcová kalamita, kterou lze nazvat pandemií. Říká-li ředitel odboru národních parků Vladimír Dolejský, že „Nikde nemají na jednotku plochy tolik opatření proti kůrovci jako na Šumavě“, neříká nic o tom, jak jsou tato opatření účinná. Říká to expertní hejtmanská zpráva: nejsou.

„Přátelé Miloše Zemana přiměli penzionovaného prognostika, aby spočítal ztráty utržené na ztrouchnivělém dřevě. Namáhal se zbytečně,“ píše Čestmír Klos, ale není to přesná formulace. Miloš Zeman používal čísla ze znaleckých posudků, které má k dispozici Policie ČR a státní zastupitelství, kde soudní znalci nepočítali „škody na ztrouchnivělém dřevě“, ale škody na životním prostředí, tedy na ztrátě mimoprodukčních funkcí lesa. Dokonce podle metodik doporučených ministerstvem životního prostředí. Čísla, která z otevřených zdrojů použil Miloš Zeman, vykazují škodu na životním prostředí ve výši 16 až 30 miliard. Trestní oznámení ohledně škod na životním prostředí na Šumavě podával soudní znalec ing. Vicena a na popud Miloše Zemana ho převzala kancelář dr. Kříženeckého.

Podobných nepřesnosti o Šumavě je v celém textu Čestmíra Klose mnoho. Nelze se však divit, na Šumavu se dnes lidé dívají podle toho, jakou variantu přístupu k Šumavě preferují. A Čestmír Klos preferuje tu ministerskou. Jinak by nemohl psát, že rakouské žaloby jsou zažehnány smlouvou mezi ministerstvy obou zemí o příhraniční monitorovací skupině. Den po podepsání této meziresortní smlouvy při setkání na Plešném jezeře potvrdil správce rakouských příhraničních lesů Johannes Wohlmacher předsedovi českého Senátu Přemyslu Sobotkovi, že škody na jejich lesích dosáhly částky milion euro. Wohlmacher si ve také postěžoval, že od roku 2005 česká strana, tedy park, neplní dohody o ochraně rakouských lesů. „Především prostor mezi Hraničníkem a Smrčinou je silně ohrožen kůrovcem, protože za 200metrovým pásmem se ukazuje další masové přemnožení kůrovce. To bude přesahovat do Rakouska a způsobí tam další škody,“ obává se ve svém prohlášení Wohlmacher.

Jak tedy vypadá současná situace na Šumavě? Letošní těžby v druhých zónách NP Šumava, kde se lesnicky zasahuje, předčily veškeré prognózy MŽP. Ještě nedávno mluvčí ministerstva napsal, že letošní těžba kůrovce v NP Šumava bude něco málo přes sto třicet tisíc m³. Hluboce se mýlil. Dnes je zřejmé, že v národním parku bude letos vytěženo 300 tis. m³. Tato těžba sebou přinese i nežádoucí holiny o celkové rozloze cca 800 ha, z nichž ty největší budou mít rozlohu několik desítek hektarů. K tomu je nezbytné připočíst i další plochy mrtvého lesa, kde se nezasahuje. Ty za letošní rok přibudou v rozsahu také cca 800 ha. Celkem tedy letos ubude cca 1600 ha starého a živého lesa. Podle všech odhadů vznikají v NP Šumava největší plochy holin v celé Evropě a v celkovém úbytku lesa má NP také rekord. Ale správa parku je nepoučitelná. V bezzásahových zónách si nadále kůrovce množí, aby k jeho potlačení o několik kilometrů dále masivně kácela a vytvářela holiny.

Pokud nedojde k zásadní změně v jeho přístupu, trhne národní park příští rok opět všechny rekordy. Podle odborníků se dá odhadovat, že příští rok by na Šumavě mohly odumřít až dva miliony stromů. To už bude situace, která se nevyskytuje ani v hospodářských lesích. Takovou Šumavu chceme?

Autor je senátor jižní části Šumavy