Označovat místa s radarem, nebo neoznačovat? Rozruch vyvolal v uplynulých dnech nový ministr dopravy Petr Bendl, když se rozhodl navrhnout zrušení značek Měření rychlosti a Konec měření rychlosti. Není divu, že jeho rozhodnutí připomíná Kocourkov - vždyť poslední oficiální stanovisko Bendlova ministerstva uvádí přesné rozměry značek a chlubí se tím, že prý ministr vyslyšel přání starostů měst a obcí.

Důvod změny je čitelný. Pravda, čitelný s výhradou. Pan ministr by měl objasnit důvody, které ho k rozhodnutí vedly. Na webové stránce ministerstva je dokonce Bendlův projev na toto téma. Obrat o sto osmdesát stupňů rozhodně nepřispěl k jeho image muže rozhodného a koncepčního. V sázce je ale víc než image jednoho úředníka, který přišel a zase odejde. Počet mrtvých na silnicích je stále alarmující. Jen v lednu tohoto roku zahynulo pětasedmdesát lidí.

Bodový systém svou neprůhledností a zřetelnou absencí logiky neposloužil ničemu. Tanečky kolem něho připomínají zmatek se značkami. Někdo vymyslí A, pak přijde jiný s nápadem B a je z toho C, které připomíná D a E. Bodový nesystém je k smíchu pamětníkům kuponů v řidičských průkazech: bylo to jednoduché a efektivní, pročež to bylo zrušeno. Ministerstvo dopravy najalo prvotřídního režiséra Filipa Renče, aby natočil klipy pro odstrašující kampaň. Režisér odvedl skvělou práci, načež klipy se nesmí promítat v televizi v prémiovém čase, protože jsou drastické. Mimochodem, jsou podstatně méně drastické než obdobná britská přesvědčovací kampaň.

Kde začít cestu z labyrintu? Základní otázka zřejmě zní, co je cíl. Bezpečnost, anebo vybírání pokut? Z počínání naší policie míváme dojem, že platí ta druhá možnost. Kladení „radarových pastí“ na bezpečných úsecích, číhání za bukem tam, kde je nějaký dopravní hlavolam nebo dokonce nesmysl (existují tisíce takových míst), to je součást běžné praxe.

Debata kolem práva městských strážníků měla a dosud má právě tento podtext. „Měšťáci“ mají bezprostřední zájem na vybírání pokut. Proto jim poslanci nejdřív právo na radar upřeli, od prvního ledna ho zase mají, jenže Bendl se podle všeho bojí, že budou práva zneužívat, a proto navrhuje zrušit značku a pověřit státní policii, aby měšťákům určovala, kam se mají se svým „speed gunem“ postavit. Argument „proti značce“ zní: řidiči budou koukat po značkách, v měřených úsecích zmírní a dál pak pojedou podle libosti. Varování před radarem patří k demokratické kultuře Možná budou, možná nebudou. Každý z nás řidičů zná místa, kde jsou stoprocentně radary. Typický příklad je Zlíchovský tunel v Praze. Každý o radaru ví - a proto tam každý jede podle předpisů. Je to dobře, nebo špatně? Myslím, že je to dobře. Vždyť přece bylo účelu dosaženo. Bez represe se řidiči neukázní. Značky jim dají šanci, to je smysl tohoto opatření.

Konečný verdikt by ale neměl vyřknout žádný ministr nebo žádná sněmovna, ale statistika. Ta však nemusí odpovídat očekávání. Ve Spojených státech řidiči bývají varováni. Na každém kroku vidíte výstražné cedule, včetně cedulí, které vás upozorní na letecké sledování. V provozu máte pocit naprostého bezpečí. Lidi jezdí pomalu a ohleduplně. Jaké jsou statistiky? Spojené státy mají třicetkrát víc obyvatel než Česká republika - a počet mrtvých se pohybuje kolem 40 tisíc, v roce 1972 to bylo dokonce skoro 55 tisíc. Ukáznění Američané tedy mají horší statistiku než my - jistě i proto, že je tam v provozu na počet obyvatel víc automobilů. Přesto ale poměr těch čísel asi překvapí toho, kdo tamní dopravní poměry poznal.

Bendlova otočka o sto osmdesát stupňů bude za čas pokládána za kuriozitu. Zákon platí, platí i vyhláška upřesňující rozměry značek a městští strážníci jsou povinni se zákona držet, i kdyby ministr dopravy kolem nich chodil po rukou. Varování před radarem patří k demokratické kultuře. Navíc měřené úseky už dlouho jsou označovány značkami. Existují též internetové mapy radarových stanovišť a kdo má GPS přijímač, může si do něho mapu radarů přehrát. Další postup by se ale měl zakládat na tvrdých datech. Veřejnost by k nim měla mít přístup. Zveřejněné statistiky jsou až směšně mlhavé: hlavní příčina smrtelných nehod je „nesprávná jízda“. Rychlá jízda je až na druhém místě a nedání přednosti na třetím. Co je „nesprávná jízda“? To se ze statistiky nedozvíme. Možná že by nám to nebylo nic platné, kdybychom to věděli. Vzpomeňte na „úseky častých nehod“. Obvykle to bývají rovné, přehledné úseky. Možná právě ty svádějí k té „nesprávné jízdě“, která pak sklízí smrtelnou daň.

Buď jak buď, bezpečnost na silnicích je obrovský problém, který se dotýká dennodenně nás všech. Kotrmelce, jaký právě předvedl ministr Bendl, budí pochybu, že stát je schopen a připraven a ochoten ho koncepčně řešit.

LN, 5.3.2009