Elektronické viněty namísto dálničních známek? Oči bezděčně zamířily ke kalendáři, jestli náhodou není prvního apríla.

Do konce roku 2008 zbývá necelých osm měsíců. Do té doby hodlá ministerstvo dopravy prosadit, rozjet a realizovat systém dálničních poplatků, který nemá obdoby nikde v Evropě a je uplatněn v Austrálii a v Chile. Zde je třeba dodat, že v Sydney je uplatněn na čtyřech rychlostních komunikacích městského dopravního systému, kde funguje v běžných mýtních systémech, jaké známe z Itálie nebo Francie. Podobně je uplatněn i v Melbourne.

V Santiagu jde o čtyřicet kilometrů dlouhou dálnici Costanera Norte, s šesti mosty a jedním čtyřkilometrovým tunelem. Je to tedy technicky náročný úsek, na němž se vybírá mýto, podobně jako Rakušané v některých náročných místech své dálniční sítě vybírají poplatky nad úroveň krytou dálniční známkou.

Zdá se tedy, že nikde na světě a možná v celém blízkém vesmíru není elektronickými vinětami kryta celá dálniční síť, navíc nehotová, nespojitá, roztříštěná a očividně nekoncepční. Buďme na špici To samozřejmě není ultimativní argument proti zavedení elektronického mýtného. Elektrické tramvaje byly také světovou novinkou, když se v Praze rozjela v roce 1891 první souprava. To jenom nejsme po desetiletích úpadku zvyklí na to, že bychom byli na špici v něčem jiném než pití piva.

Pochybnosti samozřejmě přetrvávají. Tento stát, bez ohledu na barvu vládní garnitury, zatím mnoho skvělých výkonů od roku 1990 nepředvedl – a na stavu silniční i železniční sítě je jeho neschopnost vidět na první pohled.

Systém je očividně spojen s firmou Kapsch, která už instalovala systém mýtných bran na našich dálnicích. Ta předvedla podivuhodnou výkonnost, jak na poli politického lobbování, tak na poli technickém.

Dařilo se jí prosadit svůj systém i v ostrém protivětru názorů předních dopravních odborníků, přesvědčila vládu, že brány jsou lepší než satelitní kontrola, a když se začalo stavět, oznámila, že je schopna se systémem přejít na satelitní kontrolu, a to vše se podařilo, aniž sangvinici pukli vzteky a smíškové smíchem.

Humorné je i prohlášení ministra dopravy Aleše Řebíčka. Ten sdělil veřejnosti, že ministerstvo nyní zkoumá, zdali jde o jedinečné technické řešení. „Pokud je, bude osloven přímo Kapsch, pokud ne, bude tendr,“ řekl doslova. Jinde než v Kocourkově by se ministerstvo zajímalo o jedinečnost nebo osvědčenost navrhovaného systému dřív, než sdělí občanům, co je za osm měsíců čeká. Pokud bude tendr, jak dlouho se výběrové řízení potáhne? Jak dlouho budou trvat nevyhnutelné soudní tahanice?

Technicky i ideově vzato jde o správnou věc. Jeden z hlavních argumentů vychází ze stavu na našich dálnicích, hlavně na dálnici D 1, která je dopravní osou republiky. Jelikož je to jediná dálniční spojnice mezi její českou a moravskou částí, panuje na ní vražedný chaos. Díky elektronickým vinětám bude možno onen chaos monitorovat a kontroloři budou přesně vědět, že v kolizi na úrovni Větrného Jeníkova uvázlo osm tisíc dvě stě šedesát tři automobilů. Principiální otázka zní: bude elektronická viněta sloužit k plošným poplatkům, anebo k poplatkům za ujeté kilometry?

Těžko hledat rozumný důvod Ministr Řebíček ujišťuje, že to bude plošné zpoplatnění. To je samozřejmě součást „průzkumu bojem“ s účelem zjistit míru hlouposti veřejnosti. Ministr Řebíček by věru těžko hledal jediný rozumný důvod, proč bychom si měli kupovat nějakou krabičku, opatrovat ji, napájet ji, nabíjet ji, abychom na tom byli stejně, jako jsme teď s dálniční známkou přilepenou na okně?

Ministr slibuje, že ta krabička bude přenosná a že nebude spojená s konkrétní poznávací značkou. I to je součást zmíněného průzkumu bojem. Jestliže krabička technicky může být spojena s konkrétním automobilem a může sledovat v rámci systému Kapsch počet ujetých kilometrů, tak dříve či později tomu tak bude.

Ministerstvo totiž zjistí, že plošné poplatky jsou nespravedlivé a že svobodní občané ve svobodném státě odpovědní za vlastní činy mají platit jen za služby, které skutečně konzumují, a že tedy ten, kdo po dálnicích jezdí desetkrát víc než jiní občané, má za to platit desetkrát tolik. Nebo přinejmenším víc. Což by bylo logické a spravedlivé a občané by se s tím patrně smířili snadněji než s těšínskými jablíčky o anonymitě a přenositelnosti.

A ten Velký bratr? Samozřejmě, že krabička technicky umožní sledovat průměrné rychlosti. Ve Francii policie občas kontroluje čas, který motorista strávil přejezdem z mýta A do mýta B, a běda mu, když čas neodpovídá rychlostnímu limitu 130 km/hod. Nakonec to bude jediná účinná metoda, jak zatrhnout tipec pirátům, kteří se chlubí, že jsou z Prahy v Brně pod hodinu času. Tohle všechno se bude diskutovat a dá se čekat, že na to veřejnost přistoupí.

To, co předvedl ministr Řebíček, je vypuštění pokusného balonku. Podle něho poznáme, odkud a kam vítr fouká. Vane od Kapsche, skončí u Kapsche – avšak zásadní směr, kterým vane, je správný. Rok 2009 je nereálný, avšak budoucnost je blíž, než si myslíme. A je elektronická.

LN, 4.4.2008