Ve své předchozí úvaze jsem upozornil na negativní trend, který se setrvale projevuje v českém systému řízení výzkumu, vývoje a inovací v ČR (bruselsky se nyní říká v našem „inovačním ekosystému“): náklady alokované do této oblasti rostou, ale výsledky ČR v mezinárodním srovnání jsou čím dál tím horší. Jeho konečným důsledkem je stagnace naší ekonomiky i příjmu našich občanů.

Co je důvodem, proč náš „inovační ekosystém“ i přes nemalé peníze alokované do jeho provozu nefunguje? Důvodů je jistě celá řada, ale je možno uvažovat o třech hlavních:

1. Naše věda a výzkum generují málo prakticky použitelných výsledků.
2. Inovační ekosystém pro posunování poznatků od vědy do praxe (KTT) nefunguje dobře.
3. Celkové podnikatelské klima je pro podnikání založené na inovacích nepříznivé.

Netroufám si srovnávat, která z těchto příčin je významnější – každá z nich sama osobě je „killing faktor“, který může efektivitu KTT výrazně poškodit. Pouze kombinace výzkumu generujícího smysluplné výsledky, systému jejich praktického využití a podnikatelského prostředí, které toto využití podporuje, zaručuje vysokou míru inovativnosti ekonomiky.

Netroufám si kvalifikovaně diskutovat důvody 1. a 3. – v této oblasti publikují, nebo by měli publikovat (!), jiní odborníci. Ale na základě svých mnohaletých zkušeností v oblasti budování a rozvoje inovačního ekosystému tvrdím, že – přes veškerou snahu všech nadšených pracovníků, kteří v této oblasti působí - nefunguje dobře. Ale není to jeho vina – on ani dobře fungovat nemůže, pokud se nezmění celková atmosféra v oblasti interakce vědy s praxí a řízení VaVaI v naší zemi. A není to jen o penězích a není to jen o parametrických změnách. A ani podstatná novelizace zákona č. 13 č. 130/2002Sb., které nyní exministryně Langšádlová připravovala, by nic nezachránila.

Co s tím? Ve veřejném prostoru a zejména na různých odborných platformách a nezávislých serverech, se stále více objevují úvahy, že „náš ekonomický model se vyčerpal“ a že je nutno „hledat nový model adekvátní současné době“. Na potřebě nikoliv parametrické, ale kvalitativní změny se shodují tak rozdílní přispěvatelé Neviditelného psa jako jsou exprezident Václav Klaus ve svém útlém dílku „Dílčí reformy jsou málo, řešením je systémová změna“ (Dílčí reformy jsou málo – řešením je systémová změna (2024) | Databáze knih (databazeknih.cz) nebo ekonomka Markéta Šichtařová (DOBA: Návod na opravu naší ekonomiky - Neviditelný pes (lidovky.cz). Oba, a řada dalších, se také shodují v závěru: rychlá a bezbolestná cesta ke zlepšení situace neexistuje.

Nejsem ani makro- ani mikro- ekonom, ale nedovedu si představit, že by jakákoliv systémová změna vedoucí k opravdu pozitivním výsledkům (rezultujícím v konečném důsledku ve zvýšení příjmů našich občanů ve srovnání s průměrem EU) mohla minout zásadní reorganizaci vědy, výzkumu a vývoje a zejména způsobu, jakým se tyto výsledky využívají pro rozvoj ekonomiky a společnosti, tedy transferu znalostí a technologií mezi akademickou a aplikační sférou.

Nezbývá než uzavřít: pokud máme zastavit negativní trendy ve vývoji inovativnosti naší ekonomiky, je nutná radikální změna řízení a financování systému výzkumu, vývoje a inovací, pojatá jako součást stejně radikální změny organizace celé naší ekonomiky.

Myslím, že pro radikální změnu budou všichni ti, kteří si pod radikální změnou představují „radikální zvýšení financování VaVaI bez změny současného systému“. A to je přesně to, co nemám na mysli. Jsem si samozřejmě vědom toho, že struktura financování vědy, výzkumu a vývoje, která je složitou kombinací výdajů státního rozpočtu, vysokoškolských institucí a podnikatelské sféry, je pro úspěšnost VaVaI v každé zemi klíčová. Opakuji však tvrzení ze svých předchozích příspěvků: zvýšení financování VaVaI samo osobě zlepšení situace nepřinese. Chápu také, že můj pohled profesionála v oblasti transferu technologií se může lišit od pohledu akademického. Pro pracovníky ve vědě a výzkumu udržení nebo dokonce navýšení financování vědy, výzkumu, vývoje a inovací se může jevit jako pozitivní změna samo o sobě. Pro zvrácení negativního trendu inovativnosti naší ekonomiky to však řešení není, naopak to petrifikuje současný, zjevně suboptimální stav. Čili z hlediska občanů této země se jedná o krok minimálně sporný.