Čtvrtek 14. června
Vážení čtenáři, omlouvám se za malé zpoždění v Událostech, bylo způsobeno rodinnou záležitostí, kterou jsem nemohl zanedbat.

Radovan Krejčíř skončil v Jihoafrické republice opět v base. Pan Paroubek a spol. zjevně předpokládali, že je tam takový bordel jako u nás a že pan Krejčíř spokojeně foukne. To se nestalo a po krátkém pobytu na svobodě se dotyčný vrací opět za mříže. Stalo se tak vzápětí poté, co české ministerstvo spravedlnosti dodalo požadované materiály. Pan Langer a pan Pospíšil měli okamžitě odstoupit, protože v Jihoafrické republice je bordel a nynější česká vláda odpovídá nejspíš nejen za to, ale i za celou zeměkouli. Protože se však ukázalo, že v Jihoafrické republice není bordel, nýbrž pořádek, je pan Krejčíř zase tam, kde má být, a oba ministři měli by teď naopak dostat metál.

Komunisté navrhli pozoruhodnou novelu trestního zákona: ten, kdo u sebe přechovává snímky s dětskou pornografií, může být odsouzen až na dva roky. Vážení čtenáři, kteří stejně jako já neoplýváte sympatiemi ke komunistům a dáváte to veřejně najevo! Dávejte si teď pozor na své tašky, kapsy, zajistěte si pořádně dveře bytů! Nedá se vyloučit, že podle dávné tradice začnou po Česku pobíhat davy dobrovolných spolupracovníků a strkat do kapes, tašek, bytů nepozorovaně hanbaté obrázky s dětmi. Ještě dříve, než se vám to podaří zjistit, zjistí to s předstihem informovaná policie a čekají vás dva roky v base. Budete to mít drsné, protože „osoby sociálně blízké“ (tak kdysi nazývali bolševici kriminálníky) prznitele dětí (byť jen virtuální) tvrdě pronásledují.

Václav Klaus se vyslovil „proti hře se svazky StB“. Jak by ne, to, co prosáklo z toho jeho, už splnilo roli, prokázalo se, že i on byl komunistickým papalášům a jejich obrněné pěsti nepříjemný (což je samozřejmě pravda a což ho šlechtí). Jinak nechápu, proč by se tyhle věci neměly zveřejňovat. Například zveřejnění materiálů o Klausovi jednak prokázalo, že řeči o jeho loajalitě k minulému režimu jsou drzost a že to, co dělal, mělo smysl (jinak by to StB nevadilo), a jednak poskytlo zábavný materiál k tomu, že pokud jde o nesnesitelné manýry, se náš prezident s přibývajícími léty příliš nemění: čili – poučili jsme se a zároveň jsme se pobavili. Chápu, že pan prezident by si to představoval asi trochu jinak, ale nazývat to „absolutně nenormálním“ a „nesmyslným“ je zcela nevěcné přehánění. Před nadcházejícími prezidentskými volbami si tímto skromně odmítavým stanoviskem pan prezident může trošku šplhnout u rudého bloku (ČSSD a KSČM). Ještě víc si šplhne prohlášením, že případný zákon o referendu ohledně amerického radaru považuje za potřebný a že by ho v žádném případě nevetoval. Jednak, jak pozorují v Právu, prezident nemá možnost vetovat ústavní zákony, a jednak, i kdyby se pan prezident snažil jako mourovatý, tentokrát z rudého bloku při prezidentské volbě nedostane ani hlas. Nenechají se napálit dvakrát.

Paní Vesecká prohlásila, že na Čunkově místě by odstoupila. Řekla to s jakýmsi ohražením předem, leč příliš slabým. Já si taky myslím, že by pan Čunek měl odstoupit. Ale já nejsem součást právních mechanismů, které ho právě zpracovávají. Z věcného hlediska nejvyšší státní zástupkyni není nic po tom, zda má Čunek odstoupit nebo ne. Může se tak vyjádřit samozřejmě jako občanka, ale měla by přitom brát v úvahu, že je také nejvyšší státní zástupkyně, že do věci právě razantně zasáhla a že by politické úvahy měla pro tuto chvíli nechat stranou.

V Nizozemsku se v rámci boje za multikulturalitu jako řemen ozvali i pedofilové. Založili stranu „Shovívavost, svoboda a odlišnost“ (nemohu si pomoci, ale strašně mi to připomíná název „Připomínka, odpovědnost a budoucnost“ – formou, samozřejmě, ne obsahem!, dodávám alibisticky) tvrdí, že jim jde o „diskusi o problému“ a usilují o legalizaci dětské pornografie a sexu se zvířaty (!).

Ruský list Kommersant napsal, že Putin svým návrhem společné radarové základny v Ázerbajdžánu „zasadil Bushovi úder do slabin“. Před časem buď tento nebo nějaký jiný ruský list napsal, že se Condoleeza Riceová „vypotácela z Putinový pracovny“, poté, co ji náležitě zkartáčoval (aspoň doufám, že mělo jít jen o to). Obojí by se pěkně vyjímalo v listu Krokodýl (nevím, vychází-li ještě) a namatlat by to mohly osvědčené Kukriniksy (nebo jak se ten kolektiv mazalů jmenoval). V tom, jak namlouvají svým čtenářům neexistující ruské triumfy, jsou ruské noviny už zase ve formě. Jako za starých dobrých časů. Také nevím, proč Rusové zrovna potřebují, aby se před nimi západní politici svíjeli a potáceli. Ve slušné společnosti se to nevyžaduje. Imponuje to totiž jen grobiánským a zamindrákovaným buranům.

EU opět zmírnila svou politiku vůči kubánskému Bandoleru. Zazněly však také výtky. Castrův režim je odmítl s tím, že situaci na Kubě nelze poměřovat evropskýma očima. To není přesné: je to sice velmi, velmi obtížné, ale přesto to jde.

Exministr Karel Dyba, o kterého se rovněž zajímala Státní bezpečnost v souvislosti s Klausovými semináři, prohlásil o jednom bývalém donašeči: „Já si nedovedu představit, že by na nás něco ošklivého říkal.“ Ovšem, že neříkal nic ošklivého, donašeči většinou říkali čistou pravdu, v tom není problém. Problém je v tom, komu ji říkali a k čemu ji ti, co jim ji říkali, potřebovali. Uvedu hodně přeexponovaný, ale tím pádem názorný příklad: ten, kdo po atentátu na Heydricha prásknul parašutisty, skrývající se v kryptě kostela v Resslově ulici, říkal přece taky čistou pravdu.

Timothy Garton Ash radí Polákům, jak by měli postupovat s archivy polské Státní bezpečnosti. Rady tohoto druhu mají háček. Britský gentleman má s tím, co se na naší straně železné opony dělo, potíže, protože ve staré dobré Anglii je něco podobného samozřejmě totálně nepředstavitelné. Právě proto si taky nemůže umět představit, co se s tím dá a má dělat.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.